Koněspřežka měla původně využívat i cestu po vodě

16. listopad 2017

Různé staré nákresy a mapy související s koněspřežnou dráhou z Českých Budějovic do Lince se dochovaly ve Státním okresním archivu. I koněspřežku lze zařadit mezi neuskutečněné projekty, protože mnoho nápadů nakonec zůstalo jen na papíře.

Plány na dopravní spojení Vltavy a Dunaje existovaly už od středověku. Na počátku 19. století pak inženýr František Josef Gerstner přišel podle anglického vzoru s nápadem zkombinovat železnici a vodní cestu.

„Návrh se zachoval ve vídeňském archivu a ukazuje nám zajímavou věc. Koněspřežka podle původních záměrů měla vést z Lince dlouhým údolím kolem pohraničního městečka Bad Leonfelden, jižně od Vyššího Brodu překročit hranice a dospět až k řece Vltavě do Herbertova. Tam mělo být překladiště na vltavskou cestu a pokračovat do Českých Budějovic se mělo po vodě,“ popisuje ředitel archivu Daniel Kovář.

Toto dopravní spojení Lince s Budějovicemi by ale ve vodní části předpokládalo velké náklady na úpravu řečiště. Po řece Vltavě se v té době plavily vory, ale pro lodě nebyla uzpůsobená. Kromě toho se měl vybudovat krátký plavební kanál v Plané u Budějovic přes Litvínovice a dnešní Stromovku, takže v závěrečné části by lodě nepluly po přírodní Vltavě, ale po umělém kanále.

Sám Gerstner plán zavrhl a přišel s prozíravějším řešením

Inženýr Gerstner nakonec tento kombinovaný návrh sám zavrhl a prosadil prozíravější technické řešení, tedy železnici po celé trase. „Odpadlo tím namáhavé překládání zboží z vagónů na lodě, nebylo třeba vynakládat velké peníze na splavnění říčního koryta, dopravy se urychlila a zároveň byla možná oběma směry,“ vysvětluje Daniel Kovář.

Koněspřežná dráha mezi Českými Budějovicemi a Lincem byla nakonec postupně uvedena do provozu v letech 1827 až 1836. Jednalo se o první koněspřežnou železnici. Sloužila především k dopravě soli z hornorakouské Solné komory.

Na 128 kilometrů dlouhé trati bylo deset stanic, z nich šest takzvaných přepřahacích, kde se vyměňovaly koňské potahy. O trať se starali strážní v 52 strážních domcích. Náklady se solí nebo dřevem se převážely po celý rok, osobní doprava fungovala pouze v létě.

Ve stopách koněspřežky jde z velké části i dnešní železnice. „Pro nás je to trochu škoda, protože tím nám koněspřežka z velké části v terénu zanikla,“ uzavírá Daniel Kovář.

Spustit audio