Komentátor Palata: Polsko se někdy cítí mistrem Evropy. Proč nebylo na setkání evropských lídrů s Trumpem a Zelenským?

22. srpen 2025

Polský prezident Karol Nawrocki chyběl v delegaci evropských politických lídrů na setkání s Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským. „Je to ťafka Polsku, které se v některých ohledech cítí mistrem Evropy,“ říká komentátor Deníku a spisovatel Luboš Palata. Dále rozebere polské vztahy s výmarským trojúhelníkem i pobaltskými státy, nástup Karola Nawrockého do prezidentské funkce a jeho kontakty s Donaldem Trumpem, vývoj spolupráce V4 a turistický zájem o Baltské moře.

„Je naprosto logické, že tam Polsko nebylo. Když se podíváme na seznam hostů, tak tam byly tři největší eurovelmoci –Německo, Itálie, Francie – a finský prezident Alexander Stubb,“ vypočítává v pořadu Jak to vidí... Luboš Palata.

„Stubb je ale velká výjimka. Protože to je člověk, který v sobě dokázal spojit plné evropanství, stoprocentní podporu Ukrajině a ještě se kamarádí s Donaldem Trumpem,“ popisuje. „Polsko se vždycky cítí větší, silnější a lepší, než ve skutečnosti je. Je to dobrá druhá liga, ale není to evropská velmoc.“

Špatné vztahy?

Aby mělo z mezinárodního hlediska patřičnou váhu, muselo by mluvit za celou Visegrádskou čtyřku, ale toto uskupení nyní funguje pouze formálně. Státy navzájem udržují kontakty, ale na řadě významných témat se neshodnou, proto se neschází.

Dalším důvodem, proč Polsko nemělo svého zástupce na jednání ve Washingtonu, je aktuální vnitropolitické uspořádání. Karol Nawrocki je ve funkci nově a zatím nemá vybudované takové vztahy s dalšími světovými politiky. Premiér Tusk zase nebyl pozván, protože dlouhodobě kritizuje Donalda Trumpa.

Silné prezidentské veto

Nawrocki se s Trumpem setká až za dva týdny na oficiální prezidentské návštěvě v Bílém domě. Mezi oběma muži přitom panují vzájemné sympatie.

„Donald Trump Nawrockého hrozně chtěl, přijal ho ve vrcholu polské předvolební kampaně a jasně dal najevo, že chce tady toho prezidenta. Někteří republikánští politici se dokonce účastnili kampaně,“ dokládá Palata. „Mnozí mí polští přátelé říkali, že toto se nedělo ani za Sovětského svazu, že by někdo jezdil takto přímo viditelně ovlivňovat výběr nejvyššího polského představitele.“

Čtěte také

Naopak napjaté vztahy panují uvnitř polské politiky, protože názory Karola Nawrockého jsou silně národovecky založené, což odporuje politice prosazované kabinetem Donalda Tuska.

„Karol Nawrocki bude vládě Donalda Tuska házet klacky pod nohy a vzhledem k tomu, že je v Polsku velmi silné prezidentské veto, to bude mít vláda hodně těžké, aby aspoň dovládla,“ domnívá se Palata. „A jak potom dopadnou polské parlamentní volby, tak to uvidíme za dva roky.“

Exotický Balt

S Českem má navzdory společné hranici Polsko vztahy proměnlivé. Pojí nás hlavně příslušnost ke středoevropskému regionu a rozděluje vztah ke katolické víře.

„U Poláků je vždycky důležité, jestli se s námi chtějí přátelit a spolupracovat. Češi jsou pro ně sice zajímavá, ale vlastně malá země. Mají nás tak do počtu, někdy se s námi baví, ale občas je na polské straně spíš nezájem,“ podotýká Palata.

Naopak pro Čechy je Polsko nově objevenou a velmi populární dovolenkovou destinací. K cestám k Baltskému moři přispívá klimatická změna, kvalitní síť dálnic i příznivější ceny než v Chorvatsku.

„Pro Čechy je to exotika. Mnozí se podívali na nějaké trhy za hranicí, někteří jeli do Krakova, ale že by někoho napadlo jet v létě k moři k polskému Baltu, to je záležitost posledních dvou, tří let,“ uzavírá Palata. „Názory jsou různé, je tam srážka s tou realitou, že polské moře je především pro Poláky. Jezdí tam v obrovském množství, je to jejich moře a je to nastaveno pro ně. Ale je tam co vidět. V trojměstí Gdaňsk, Gdyně, Sopoty může člověk strávit krásný týden u moře, i když prší.“

Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.