Komentátor Michal Dusík: Hledáme osmileté mistry světa. Děti přitom potřebují hlavně radost ze sportu

Podle komentátora a šéfredaktora sportu České televize Michala Dusíka je úspěch kolektivního sportu především výsledkem fungujícího systému. Naopak úspěch jednotlivce je úspěchem mimo systém. „Náš systém výchovy mládeže není dobře nastavený. Úspěšní individuální sportovci jsou tak trochu chybou v Matrixu.“

Největším problémem podle Dusíka je, že Česko se stále nezbavilo touhy vychovávat osmileté mistry světa. „Od dětí požadujeme vrcholové výkony. Od začátku je tlačíme k výkonu, vymýšlíme různé systémy, ale žádný z nich zatím na sto procent nefunguje tak, abychom děti naučili především mít radost ze sportu.“

Sport má hlavně bavit

Podle Dusíka navíc stále převažuje přesvědčení, že když už dítě nějaký sport dělá, nemělo by dělat žádný jiný. „Stojí za tím strach, že by dítě k tomu jinému sportu uteklo. Samozřejmě se to může stát, ale z hlediska výchovy mládeže je to vlastně nesmysl. Dítě by si mělo samo najít sport, který ho bude bavit.“

Čtěte také

Fotbalista a trenér Pavel Horváth o dnešních dětech: Doba je plná nástrah, které je od sportu odvádí

Tím, že si dítě vyzkouší různé sportovní disciplíny, nabere podle Dusíka cenné dovednosti, které pak může propojit. „Dřív jsme byli vychováváni k soutěživosti. Dnešní děti ale tuto soutěživost v sobě tolik nemají a spíš hledají ve sportu něco, co by je bavilo. My to ale pořád nechápeme a nutíme je vyhrávat.“

Touha vyhrávat se však podle Dusíka začíná objevovat až později. „Objeví se třeba v patnácti. Do té doby je ale třeba, aby si děti našly to, co je baví. Ne proto, že jim to přinese olympijskou medaili nebo smlouvu ve špičkovém klubu, ale protože je to baví samo o sobě.“

Všichni jsou vítězové

Inspiraci by podle Dusíka mělo Česko hledat v zemích jako Norsko, Kanada nebo Švédsko. Tam se podle něj děti zhruba do patnácti let nesoustředí především na výsledky, ale na radost ze sportu. „Do patnácti let jsou tam všichni vítězové. Nehledají dvanáctileté mistry světa,“ shrnuje.

Jako opačný příklad zmiňuje amerického golfistu Tigera Woodse, kterého otec od dětství tvrdě vedl k vrcholovým výkonům. „Stal se možná nejlepším golfistou všech dob. Ale nejsem si úplně jistý, jestli je z něj člověk, který je vnitřně šťastný,“ uzavírá Dusík.