Komentátor Dvořák: Strach a imperiální syndrom. To je to, co Putinovi umožňuje páchat zlo

Kreml chtěl původně za tři dny dobýt Kyjev, do měsíce ukončit válku a nastolit na Ukrajině loutkovou vládu. Setkal se však s ohromným odporem Ukrajinců. Nyní je ale znát únava a válka získala opotřebovávací charakter.

Čtěte také

iROZHLAS

Jaký bude třetí rok války na Ukrajině? Opotřebovávací boje a iniciativa na straně Rusů, shodují se experti

„Pro Ukrajinu to není příliš příznivé. Letní protiofenziva ztroskotala. Na druhé straně je pravda, že se Ukrajincům podařilo něco, co se nečekalo. Ač nemají vlastní námořnictvo, dokázali zdecimovat ruskou námořní flotilu. Navíc uspěli v obnovení zablokovaného obilného koridoru ve stejné kapacitě,“ připomíná v pořadu Jak to vidí... komentátor Českého rozhlasu Libor Dvořák.

Od plnohodnotné ruské invaze uplynuly dva roky, nicméně Ukrajina čelí ruské agresi už deset let. „Válka na východě má od roku 2014 podobu klasického zamrzlého konfliktu. Byl tam vytvořen jistý status quo, který se osm let udržoval, a teď by ho Rusové rádi nějak prorazili. Poté, co nedokázali dobýt Kyjev a celou zemi v plánovaném blitzkriegu, začali se soustředit na východ. Jejich snaha teď povede k tomu, aby zabrali celou Luhanskou a Doněckou oblast.“

Horší než za Stalina

Důležitou otázkou, kterou ale podle Libora Dvořáka nedokáže nikdo do důsledku zodpovědět, je, jak válka na Ukrajině změnila samotné Rusy. „Mluvit se dá spíše jen o znepokojivých jevech typu, že z Ruska odešlo na dva miliony lidí, zejména mužů, obávajících se branné povinnosti. V Rusku samotném se samozřejmě za dva roky dál utužil Putinův režim. Neexistuje tam relevantní politická opozice. Pro ty, kteří tam z různých důvodů zůstali, je to vyloženě Říše strachu. Mnozí už mají pocit, že je to horší než za Stalina, i když Putin zatím nevybudoval tak obrovský gulag. Začíná se to tomu ale velmi nebezpečně blížit.“

Putin dál v Rusku utužuje svůj režim a vytváří Říši strachu.

Ruská populace je pod silným vlivem kremelské propagandy a dostat se k relevantním informacím je těžké. Podle Dvořáka to ale není v době internetu nemožné, i když tomu režim klade překážky. „Problém je, že lidé jsou zvyklí sledovat televizi, která na ně chrlí od rána do večera propagandu typu Vladimíra Solovyova nebo Dmitrije Medveděva. Poslední jeho výroky o házení atomových bomb na evropské metropole nebo o paní Julii Navalné skutečně překonávají všechno.“

Ovládnuti strachem

Je to tedy podle Dvořáka především strach, který v Rusku definuje všechno. Je to ale také způsob, jak Rusové sami sebe chrání. „Posloucháním televize si chrání svoji psychiku. Nejenom že se smíří se zrůdnou státní propagandou, oni se s ní i ztotožní.“

Čtěte také

Politoložka Dvořáková: Smrt Navalného? Posílení strachu v ruské společnosti, ale i komplikace pro Putinův režim

Nahrává tomu i ruský imperiální syndrom, který v Rusech stále je. „Proto se Putinovi snáz toto všechno dělá. Rusové jsou zvyklí, že tady vždycky fungovali jako velká říše, a neumějí si představit, že by to bylo jinak. Neuvědomují si ale, že Putinovo Rusko spojence ztrácí. Hlavně postsovětské země typu Arménie, nebo dokonce Uzbekistán se odvracejí. A proces bude pokračovat.“

Politolog Andrej Kolesnikov mimo jiné řekl, že ruská společnost přežije šok ze smrti Alexeje Navalného, stejně jako přežila zahájení tzv. speciální operace. „Alexej Navalnyj se stal ikonou. Měl ale i drsný rub. Musíme si totiž uvědomit, že jeho organizace, myšleno tedy fond pro boj s korupcí, fungovala jako hnutí jednoho muže. Navíc v rámci protiputinské opozice nechtěl s nikým spolupracovat. Takže jsem velmi na pochybách, i kdyby se režim skácel, že by zrovna Navalnyj byl ten, kdo by se největší zemi na světě mohl postavit do čela...,“ dodává Libor Dvořák.