Kočičí sága

Meteor
23. leden 2006

Kočkovité šelmy osídlily s výjimkou Antarktidy všechny kontinenty. Všude se dokázaly prosadit. Díky nejnovějším genetickým analýzám amerických, brazilských a portugalských vědců můžeme cestu koček k tomuto evolučnímu úspěchu zrekonstruovat.

Kočkovité šelmy patří k evolučně mladým skupinám. Společný předek dnešních velkých i malých koček žil v Asii před 11 miliony roky. K jeho potomkům patří jak naše kočka domácí, tak i největší kočkovitá šelma současnosti tygr sibiřský.

Kočka domácí

První šelmy podobné dnešním kočkám žily na Zemi už před 35 miliony roků. Společný předek dnešních koček se objevil až o 24 milionů let později. Přesto najdeme kočky prakticky všude - od tropů po polární kraje, od nížin až po velehory.

Z paleontologických nálezů se daří historii koček rekonstruovat jen s obtížemi. Mezinárodní tým vedený Warrenem Johnsonem a Stephenem O´Brienem z National Cancer Institute v americkém Fredericku provedl analýzy DNA u 37 druhů současných kočkovitých šelem. Z jejich výsledků zveřejněných vědeckým časopisem Science lze vyčíst dramatické osudy pravěkých předků dnešních koček.

Kolébkou všech současných koček byla bezesporu Asie. Právě tam se vydělila nejstarší vývojová větev velkých koček reprezentovaných v současné přírodě pardálem obláčkovým a šelmami sdruženými do rodu Pantera (lvi, tygři, levharti, irbisové, jaguáři). Následovala překotná evoluční inovace, jež vedla ke vzniku asijských divokých koček. Poté se od kočičího vývojového stromu oddělila větev vedoucí k dnešním africkým kočkovitým šelmám z příbuzenstva karakalů. Po nich se objevily v Novém světě kočkovité šelmy, jako je ocelot.

Následovaly čtyři nejmladší evoluční linie vedoucí do příbuzenstva dnešních rysů, pum a gepardů, manulů a konečně i divokých koček, z jejichž řad vzešly i domácí kočky. Vývoj linií vedoucích k současným kočkovitým šelmám začal před 11 miliony roků a skončil před 6 miliony roků.

Tygr ussurijský

Většina dnešních druhů má nedlouhou historii. Sedmadvacet ze zkoumaných 37 druhů se objevilo na Zemi v poměrně krátkém období, jež začalo před 3 miliony roků a skončilo před 700 tisíciletími. Do jejich evoluce výrazně promlouvaly změny klimatu. Při ochlazení mrzla voda v horských a polárních ledovcích a hladiny světových moří klesaly. Pravěkým kočkovitým šelmám se tak otevíraly cesty do nových oblastí přes pevninské šíje, jež se s poklesem mořské hladiny vynořily. V teplých obdobích ledovce tály, moře stoupalo a rozdělovalo původně jednotné populace šelem na izolované skupiny, které se pak dál ubíraly vlastní evoluční cestou.

Rozbory DNA prozradily data hned několika velkých migrací pravěkých koček. Předci karakalů pronikli do Afriky před 8,5 až 5,6 miliony roků. Před 8,5 až 8,0 miliony roků přešli do Ameriky předci ocelotů, rysů, pum a divokých koček přes pevninskou šíji v oblasti dnešní Beringovy úžiny. Do Jižní Ameriky se kočkám otevřela cesta až před 2,7 milionu roků, když se vytvořila pevninská šíje v oblasti Panamy.

Ve srovnání s tím trvá soužití člověka s kočkou domácí jen okamžik. Nejstarší nález ostatků domestikované kočky je starý asi 9000 let.