Ken Aston. Jak učitel změnil fotbal

Řídit fotbalové zápasy začal ve volných chvílích už před druhou světovou válkou. Pamatoval si tedy doby, kdy rozhodčí nosili nepohodlná tvídová saka a golfové kalhoty, kdy se při trestání faulů nebo vylučování hráčů odehrávaly tragikomické okamžiky. Potíž nastávala zejména při mezinárodních zápasech. Kvůli jazykové bariéře hráči někdy nerozuměli, že je rozhodčí chce vyloučit, další zase nevěděli, že se kvůli faulu dočkali napomenutí.

K vytvoření karet ho inspiroval semafor

Žluté a červené karty se poprvé objevily na mistrovství světa v roce 1970. Kena Astona k jejich vytvoření inspirovala světla na semaforu. O podobném systému ale přemýšlel už roky. Přiměly ho k tomu některé kontroverzní zápasy na světových šampionátech. Jeden z nich na MS v roce 1962 pískal osobně. Utkání mezi domácím Chile a Itálií se zvrhlo v masakr. Ostudné bitky mezi hráči musela přímo na hřišti několikrát rozhánět policie.

Na šampionátu o čtyři roky později si zase jeden vyloučený hráč postavil hlavu a čtvrt hodiny odmítal odejít do sprch. Aston se mezitím stal šéfem rozhodčích v mezinárodní fotbalové organizaci FIFA a snažil se zvýšit autoritu arbitrů a zlepšit komunikaci mezi nimi a hráči, potažmo diváky. Barevné karty se v tomto ohledu velmi osvědčily.

Výčet Astonových inovací je ale mnohem košatější. Změnil úbor rozhodčích, vymyslel barevné praporky pomezních rozhodčích, aby byly vidět i ve špatném počasí, nebo zavedl čtvrtého rozhodčího, který ukazuje čísla střídajících hráčů. Zemřel v roce 2001 ve věku 86 let jako držitel Řádu britského impéria.