Když se dva v rodině hádají, třetí by neměl dělat rozhodčího. Cajthamlová radí, jak zvládat rodinné konflikty
Rodina by měla být místem, kde můžeme být sami sebou. Co ale dělat, když se naše názory rozcházejí, komunikace vázne a z domova se místo bezpečného místa stává bojiště? O komunikačních blocích mezi nejbližšími hovořila psychoterapeutka Kateřina Cajthamlová.
Když se v rodině dva přou, třetí by podle psychoterapeutky Kateřiny Cajthamlové neměl dělat rozhodčího. „Naopak by měl naslouchat, chápat, neměl by dělat nevhodné poznámky ani říkat, co by kdo měl dělat. A pokud neví, co říct, měl by mlčet a usmívat se.“
Rodič by neměl stranit nikomu
Zejména rodič by se podle Cajthamlové při konfliktu svých dětí neměl stavět na jednu či druhou stranu. Naopak by měl oběma dát najevo, že je má stejně rád, a nechat je, aby si svůj spor vyřešily samy.
Čtěte také
„Mnohem lepší než dávat rady je neposkytovat žádnou radu, ani tu vyžádanou. Pokud by se tím totiž dostal do role, kdy by musel jedné straně stranit, je dobré říct, že je pro něj situace příliš složitá.“
Místo rad je podle Cajthamlové užitečnější klást otázky typu: „Co bys chtěla, abych jí řekla?“ A následně člověka nasměrovat k tomu, aby to druhému řekl sám.
Někdy je lepší vztah omezit
U dlouhodobě narušených rodinných vztahů doporučuje využít například služeb právníka, pokud je konflikt potřeba prakticky vyřešit. V jiných případech ale podle Cajthamlové není selháním vztah omezit.
„Vztah není třeba úplně přerušit, ale můžeme ho omezit a říct dotyčné osobě – třeba rodiči, který straní sourozenci –, že nás jeho přístup zraňuje. Očekávání omluvy není v této situaci přehnané,“ dodává.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
