Když nebude dost dobrovolníků pro aktivní zálohy, vrátí se povinná služba, upozorňuje politický geograf Kofroň

„Nakonec jim dávalo větší smysl na kontinentu zůstat než svým odchodem riskovat to, že Němci začnou mít větší geopolitické ambice nebo začnou uvažovat o jaderném ozbrojení,“ vysvětluje.

Čtěte také

Hrozba útoku Ruska na NATO je reálná, míní exdiplomat Votápek. Připravujme se, ale nestrašme, oponuje europoslanec Kovařík

Ostatně i česká motivace pro vstup byla podle něj primárně geopolitická, byť se lakovala frázemi o touze připojit se k Západu: „Chtěli jsme udržet Rusy mimo Evropu, hlavně mimo naše hranice, a Němce dole. To byl i důvod, proč s tím tedy neměl problém Václav Klaus,“ dodává Kofroň.

Po vstupu následovalo dlouhé období klidu, kdy jsme se podle Kofroně nechali ukolébat tím, že obranu máme zajištěnou a nemusíme nic řešit. Budíček ale přišel v roce 2014, nikoli až po ruském vpádu na Ukrajinu před dvěma lety.

„Nebojím se říci, že NATO bylo před rokem 2014 téměř ve fázi rozkladu, v podstatě skořápka, kterou ale Vladimir Putin dokázal svými aktivitami do značné míry oživit,“ podotýká expert. Česku už dnes dle jeho názoru ani nezbývá nic jiného než plnit svůj závazek vydávat dvě procenta HDP na obranu.

Obavy chcimírů

Komentátor David Klimeš připomíná i ruský požadavek z doby těsně před útokem na Ukrajinu, aby se alianční síly stáhly za hranice z roku 1997, tedy i z Česka, které vstoupilo až o dva roky později.

Čtěte také

Jiří Leschtina: Hodí Trump Evropu přes palubu?

Není prý také divu, že v krizových časech vzrůstá důvěra veřejnosti k mezinárodním institucím. „Když to vypadá, že máme mírovou dekádu, tak upadáme do debat, jestli mají NATO a Evropská unie smysl. Ještěže jsme to okno příležitosti pro vstup využili,“ dodává.

Novinářka Apolena Rychlíková přitakává, že Alianci někdy vnímáme jako záruku, že sami nemusíme nic dělat, ale v časech krize nám pomůže. „Český vztah k NATO je hodně intuitivní. Vnímáme ho jako nějaký symbol a moc nezkoumáme, co dělá. Chtěla bych také varovat před tím, aby jakákoli kritika NATO byla nazírána optikou nějakých ruských dezinformací a páté kolony,“ poznamenává.

Zároveň prý nelze brát na lehkou váhu lidi, kteří se obávají, že budeme zataženi do války, a chtěli by usilovat o nějaké mírové řešení. „Nechat je napospas politickému okraji a nálepkovat je jako posluhovače Ruska by neprospělo,“ doplňuje.

Povinná služba?

Rusko dnes podle Kofroně nemá proti NATO šanci, pokud by všichni členové nebo jejich významná část v případě ohrožení naplnili článek 5 Washingtonské smlouvy. Pokud by se tak ale nestalo, například v případě zvolení Donalda Trumpa prezidentem, může být situace jiná.

Čtěte také

Pokud Trump vyhraje, může začít couvat z lití peněz do NATO. Nebo bude chtít odejít úplně, uvažuje politický geograf Kofroň

„Co když je to poslední rok NATO? Neříkám, že Trump vystoupí, ale co kdyby? Dejme tomu, že pravděpodobnost je 10 až 15 procent? To by nám i dvě procenta připadala jako setsakra malý výdaj,“ upozorňuje.

Nejde přitom jen o prázdnoucí sklady evropských armád, jak se dnes ukazuje v neschopnosti dostatečně zásobovat bojující Ukrajinu, ale i o nedostatek záloh. „Máme asi 4 500 záložníků. To není moc, ale lepší než nic. Slovensko má nižší stovky, jiné státy nic,“ srovnává.

„Pokud se nám ale nepodaří posílit aktivní zálohy, nezbyde nám nic než návrat nějaké formy vojenské služby, zejména pokud se bezpečnostní situace zhorší. Buď seženeme dobrovolníky za stávajících podmínek, které jsou finančně relativně dobré, anebo to bude více či méně nedobrovolná služba,“ uzavírá Kofroň.

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 9. března po 11. hodině a v neděli 10. března po 18. hodině.