Když najdu zlatinku, necítím štípance ani ledovou vodu, popisuje radost z objevu jihlavský zlatokop.

„Mě k tomu přivedla škola, studoval jsem geologii, a už tehdy jsem inklinoval spíš k tomu žlutému kovu, součástí diplomové práce byl i průzkum terénu a hodiny rýžování. Takže po kolena ve vodě stojím už dvacet šest let. Je to úžasná odpočinková aktivita,“ vypráví Petr Bumbálek.

„Protože jsem Jihlavák, tak mě vždycky zajímala těžba stříbra a hornictví, sbírání kamínků, odbočka ke zlatu byla logickým vývojem,“ pokračuje jihlavský zlatokop. Zlato se rýžuje odpradávna. V určitém období ho ale zastínilo stříbro. Na Jihlavsku byly na začátku těžby pod povrchem doslova kusy stříbra, na kterých lidé rychle zbohatli. Najít zlato ve stejné hodnotě bylo daleko pracnější.

Co musí mít zlatokop s sebou v terénu?
„Holínky, ty jsou základ. Pak lopatka, sítko, pánvička. A otvírák na pivo,“ říká s nadsázkou Petr Bumbálek. A dodává, že na Vysočině je ukryto více zlata, než si myslíme. A platí to pro celou Českou republiku. Zlatokopectví tu ale není tak rozšířené jako v zahraničí. Např. ve Švýcarsku si můžete pořídit permanentku podobnou zdejšímu rybářskému lístku, a v určitých oblastech pak nerušeně rýžovat.

„Já ale věřím, že i u nás se stane rýžování zlata turistickou atrakcí. A možná bych se rád stal instruktorem zlatokopectví,“ přemýšlí o budoucnosti Petr Bumbálek, který se nedávno vrátil z výpravy na Slovensko.

„Stojíte často hodiny ve vodě, štípou vás komáři, vy rýžujete jednu pánvičku za druhou, a nic. To se pak vztekám. Ale když najdu zlatinku, necítím nic. Mám radost,“vypráví amatérský zlatokop. Všechny úlovky si doma archivuje s důkladnými popiskami o místě nálezu.