Když je Václav Vydra v divadle, je jeho prioritou divadlo. Když je u koní, tak koně

Václav Vydra
Václav Vydra

Hodinu před úterním polednem (7. února) navštívil, Dvojku ČRo a magazín "Je jaká je", herec Václav Vydra.

Václav Vydra se narodil v herecké rodině, je synem divadelních herců Václava Vydry a Dany Medřické. Všeobecně je mezi lidmi znáno, že velmi obdivuje koně a také čtyři z nich vlastní. Jak se tedy dnes k nám do Českého rozhlasu dopravil? „Vzhledem k tomu, že napadl sněhový poprašek, tak to bylo trapně autem.“ Otázka totiž zněla, zda autem, na motorce nebo na koni. „Na motorce to teď hodně klouže a koně mám tak 40 km od Prahy, to bych tady ještě nebyl,“ odpověděl Václav Vydra.

Václav Vydra

Nová klinika pro léčbu kopyt má podlahu z gumy
Koně znamenají pro Václava Vydru opravdu hodně. Z koníčka se stal doslova a do písmene jeho velký kůň, který pohltil většinu jeho volného času. Asi před dvěma měsíci navíc otevřel kliniku specializovanou na onemocnění koňských kopyt. Celá má unikátní gumový povrch a koně, které jsou tam na léčení, se celou dobu, a to jak vevnitř, tak venku, pohybují právě po tomto "koberci". Ten má nemocnému kopytu pomoci mj. s jeho zatížením.

V. Vydra jako "odpůrce" podkovaných kopyt
O Václavu Vydrovi se ale také říká, že je odpůrcem kování. „Nejsem jeho nepřítelem. Tak to rozhodně nemůžu říct. Vždy jde o vlastní názor, o poznání a pochopení. Já si prostě myslím, že to není pro ně zdravé. Kování kopyt způsobuje více problémů, než pomoci. Okovaná kopyta pomáhají lidem, ne koním. Kus železa na noze je prostě nemůže uzdravit. Myslím si, že to není pomůcka pro to, abychom zajistili koním zdraví.“

Samostudium koně probíhá u V. Vydry stále, specializované dva roky
Kolik se toho musel o koních naučit? „Na něco jsem si přišel sám, zejména co se týká jízdy a komunikace. Ale to, co se týká zdravého životního stylu koní, jsem si hodně načetl a taky jsem dva roky studoval u veterinářky. Koně jsou prostě úžasní tvorové. Dnes se jim, místo na čumák opravdu koukám spíše na kopyta. S čumákem se jim totiž většinou nic nestane, ale kopyta musejí být v pořádku.“

Hlava koně

Vždy musím být důsledný
A jak je to se souzněním koní a Václava Vydry? „Nedorozumění vznikají pouze tím, že jinak vyhodnotí situaci. Když kůň odmítne např. skočit, tak to shledal nebezpečným, nebo se mu něco prostě jen nelíbilo. Já ale musím být vždy připravený adekvátně reagovat. Taky musím být důsledný a vysvětlit mu, že to opravdu myslím dobře.“
V. Vydra prý nikdy své pády z koně nepočítal. "Spadl jsem ale mockrát." Místo toho, aby řekl „spadl jsem z koně“, tak spontánně uvede, že „s ním spadl kůň“.
K opravdovému porozumění mezi člověkem a koněm podle V. Vydry dojde až ve chvíli, kdy člověk má vlastní zvíře, kdy se mu věnuje a snaží se mu den co den porozumět. „Až poté dojde ke vzájemné komunikaci. Když si já beru jednoho nebo dva koně a jedeme někam ven, tak ti ostatní jsou v klidu a vědí, že oni nikam nejedou. Pokud si ale vezmu jedno a těm ostatním řeknu: *Pojďte, jdeme všichni*, tak hned jdou, a všichni. V tomto mi rozhodně rozumějí.“

Divadlo je divadlo a koně jsou koně
Václav Vydra je ale také herec, který jde z role do role. Měnil by své řemeslo za práci pro koně? „Neměnil. Já se svých lásek nezbavuji. V divadle jde o zábavu, poučení, o pocit. Já divadlo miluji a proč o něm mluvit, když ho prostě miluji. Kdežto o koních je toho tolik, co nebylo řečeno a o čem je potřeba mluvit, že o tom mluvím rád. Kdybych měl neomezené finanční možnosti, tak bych toho pro ně chtěl udělat mnohem víc. Musím ale dodat, že když jsem v divadle, tak je pro mě prioritou divadlo, když jsem u koní, tak koně.“

Václav Vydra na Memorialu generala Custera

A co jeho dřívější záliby?
V. Vydra je ale také znám svou všestranností, má hodně rád sport a také byl často vídán se sportovní zbraní v ruce. „Bylo období, kdy jsem miloval chodit na střelnici, teď se tam dostanu tak jednou za půl roku. Lyže jsem taky hodně miloval, teď už na ně není moc času, a to stejně jako tenis. V létě si pak, na týden, 14 dní, si rád vyšetřím čas na jachtu. Každopádně, opravdu nemám moc času a už se to asi moc nezmění. Asi si holt nemůžu jinak organizovat něco, co nemám.“

malý Václav Vydra s rodiči

Více si poslechněte sami, a to v záznamu rozhovoru s Marií Retkovou.
(Zvukový záznam najdete na začátku tohoto článku.)