Když je mi ouvej, zabořím prsty do klaviatury, ujišťuje Petra Bílková

Opustila Opavu, vystudovala herectví v Praze a už tam zůstala. Dnes působí v Divadle Kampa. Před dvěma lety se odhodlala a začala uvádět vlastní kabaret PePe. V něm hraje, zpívá, doprovází se na klavír, píše si písně, uvádí hosty, občas tančí. Je něco, co neumí? „Neumím pohladit myš,“, rozesmála se Petra. „A neumím uvařit svíčkovou a spoustu dalších věcí“.

Mám v sobě vnitřní dítě, díky tomu občas dělám blbosti

Petra vnímá každou hereckou roli jako lidské obohacení. Hodně ji inspirují i role, kde se musí převtělit do dítěte. „Já miluju dětský svět, já miluju dětskou duši a ten způsob, kterým děti přemýšlejí a konají. Ne vždycky to je snadné, ne každé dítě je roztomilé. Ale myslím, že do určitého věku je tam obrovská spontánnost a upřímnost. A to mě baví, to se snažím si udržet.“

Petru neminuly ani role malých chlapců, které vyplynuly z toho, že v divadle byl ženský kolektiv. „Já jsem prostě klučičí typ, prostě jsem. A jsou to hlavně dětská představení, kde hraju malé kluky,“ směje se Petra.

Do Nočního Mikrofóra si Petra přinesla klávesy a svoje písně zahrála živě přímo ve vysílání.

Proč si neustále klade překážky? Jak se hraje interaktivní kabaret bez publika? A proč nemá ráda suché zipy?