Když Hitler řval v rádiu, tatínek to glosoval: „Kobyla, která kope, chcípne,“ vzpomíná sestra Arnošta Lustiga
Navzdory ročníku narození 1924 převzala Hana Hnátová po svém bratrovi Arnoštu Lustigovi štafetu. A poutavě vypráví o pohnutém osudu svém a všech židů za druhé světové války.
Tatínek Hany Hnátové a Arnošta Lustiga byl rozený optimista. „A vštípil nám to. Ani za války jsem nepomyslela, že by Hitler mohl vyhrát.“ Otec Lustig měl v pražské Libni obchod. Mezi lidmi, kteří k němu v době krize chodili nakupovat, byl oblíbený. Dával totiž na dluh.
V roce 1933 se situace židů začala horšit a smyčka se utahovala. „Sousedi nám ale vycházeli vstříc. K paní Vackové chodil tatínek poslouchat zprávy. Když se vrátil, tak říkal: Zase tam ten šílenej Hitler řval. Ale, děti, pamatujte si, že kobyla, která kope, chcípne.“
Věra a další dobré duše
S perzekucí se židovské děti nemohly smířit. „Nesměly jsme do parku, kina a divadla. Jediné místo v přírodě, kam jsme mohly, byl židovský hřbitov a Hagibor. Tam jsme se cítili jako plnoprávní lidé.“
Spolužačky se k ní ale chovaly skvěle. „U jedné jsem měla schované album a rodný list, podepsaný libeňským rabínem doktorem Krausem. Byla to od ní velká odvaha. U Věry Bednářové jsem zase měla šaty.“
Osvětim zažila dvakrát
Do Osvětimi odjela Hana Hnátová z Terezína v říjnu 1944. Po válce prohlásila, že se do Osvětimi už nikdy nepodívá. Ale odjela tam v roce 2012 s dcerou v rámci festivalu Devět bran.
„Požádali mě, abych vlak doprovázela. Když jsem vystoupila, byla jsem otřesená. Bylo to strašné vidět znovu Osvětim.“
Nakonec prý byla ráda, že ji viděla. „Znala jsem jen řadu baráků vlevo a vpravo a apelplac, na kterém jsme stávali. Když jsem viděla, jak je Osvětim velká, a výstavu věcí, které lidem vzali… Byli to zlotřilci, kteří dali všechno na zničení lidí.“
Mauthausen a svoboda
Kromě Osvětimi zažila i Mauthausen. Tam unikla plynu díky tomu, že Němcům došel Cyklon B. „Neměli nás čím zlikvidovat.“
Po osvobození se 19. května potkala na nádraží v pražských Vršovicích s bratrem Arnoštem Lustigem. „Šel od vagónu k vagónu a v tom posledním nás našel. První jeho otázka byla, kde je tatínek.“ Bohužel, nepřežil Osvětim.
Kam po osvobození vedla její první cesta? Proč slaví třikrát narozeniny? Kterou knihu svého bratra má nejraději a proč? Více uslyšíte v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
