Když fotím portréty, musím toho člověka opravdu poznat, vypráví filmový fotograf Jan Kuděla
„Herci si mě zvali domů na portréty, musel jsem je vidět v jejich přirozeném prostředí,“ přibližuje svou profesi fotograf a producent Jan Kuděla v Blízkých setkáních v rozhovoru s Alešem Cibulkou. Jak se fotí herečky a jaké zkušenosti má s focením aktů? Co zažil při fotografování legendárního českého seriálu o chobotničkách? Jaká byla cesta k fotografování filmů?
„Když po mně někdo chce vyfotit portrét, musím toho člověka nejdřív poznat. Herci si mě na focení zvali domů. Z toho vyšly vždycky nejlepší kousky, protože jsem je viděl v jejich osobním prostředí,“ říká filmový fotograf a producent Jan Kuděla.
„Každý film pro mě byl kus života, zanechal ve mně vzpomínku a ke každému mám několik historek. Díky focení filmů jsem taky půl života cestoval,“ vzpomíná fotograf na Dvojce.
Související
-
Na hrobě bych měl rád napsáno, že nefotím jen balkony, usmívá se fotograf Tomáš Třeštík
Balkonové fotky patří mezi jeho nejznámější díla. „Trochu se tomu směji. Nápad vznikl úplnou náhodou a nepovažuji ho za nekonečně úžasný,“ vysvětluje v Blízkých setkáních.
-
Ženy jsou krásné v každém věku, ujišťuje herec a fotograf Hynek Čermák
„Ženy se často stydí svléknout. Jsem šťastný, když zjistí, že jsou na fotkách mnohem krásnější, než předpokládaly,“ svěřuje se v Blízkých setkáních.
-
„Cejchu fotografa Václava Havla se nezbavím,“ přiznává Tomki Němec
„Prezidenta na mých fotkách zajímali spíš ti ostatní,“ vzpomíná fotograf v Blízkých setkáních. „Já jsem ho měl rád jako člověka, s tím dobrým i s tím špatným.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
