Když člověk nic nezkusí, nic se o sobě nedozví, říká Dana Batulková

Na první pohled vyzařuje z Dany Batulkové křehkost a plachost. S vlastním sebevědomím prý zápasí skoro neustále. „Člověk si nevěří ve spoustě věcí. V mém případě jsou ale skoky, kdy se náhle rozhodnu, že ano. Patří mezi ně např. přihláška na DAMU nebo do taneční soutěže StarDance. V takových chvílích asi působím sebevědomě. Ale ono to tak vůbec není. Celý život se vlastně učím a snažím překonávat strach. Člověk má často pocit, že něco nezvládne. Ale když to nezkusí, nic se o sobě nedozví.“

„Sprinterka“ Dana
Sportovně vyhlížející blondýnka se narodila v Praze a rodiče ji vychovávali jako kluka. „Když jsem čekala první dítě, chtěla jsem mít kluka, protože holčičímu světu nerozumím. Pamatuju se, že spolužačky se bavily o tom, s kým kamarádí a s kým ne. Tehdy jsem se rozhodla, že tohle ne! Byl mi bližší chlapecký svět a tatínek mě stavěl při fotbale do branky.“ Později dělala gymnastiku a atletiku. „Gymnastika je velmi náročná a já tehdy byla hubená a bledá holčička. Proto jsem dala na radu rodičů a vzdala to. Ale z atletiky mi šel třeba sprint. Měla jsem rychlé starty.“

Dana Batulková|foto: Anna Duchková

Stále kupředu
Uvažovala o studiu angličtiny, už na gymnáziu však spolupracovala s recitačním studiem Violy. Pak se zkusila přihlásit na DAMU. První rok prý ale byla na vyhození. „Jsem introvert a v prvním ročníku jsem se nebyla schopná srovnat s lidmi a školou. Ztratila jsem přirozenost." Profesoři naštěstí poznali, že talent má. „V Disku jsem byla jako ryba ve vodě. Jeviště a tmavý prostor přede mnou. To bylo moje. Jestli má člověk talent, se vlastně pozná až při práci.“ Mezi její milované učitele patřil Miloš Nedbal. „Lidi se ho báli, ale já ne, protože jsem měla také takového, na první pohled morousovitého dědečka. Říkal mi stále: *Koukej, abys viděla.* Dodnes jsem to nepochopila, ale myslím, že je to o tom, aby se člověk díval stále kupředu a nedělal to, co nemá.“

Mládí a Komedie
Po absolutoriu v roce 1981 prošla scénami v Kladně a Mladé Boleslavi. Roku 1983 odešla z divadla na „volnou nohu‘‘ a spolupracovala s Volným spojením režisérů na různých divadelních projektech. „Na celá 80. léta mám úžasné vzpomínky. Potloukala jsem se po divadlech a bylo to krásné období. Byli jsme mladí a dělali jsme to, co se nám líbilo.“ Do stálého angažmá se vrátila až v roce 1997 a to do divadla Komedie, kde zažila pět šťastných tvůrčích let s režiséry Janem Nebeským a Michalem Dočekalem.

Kouzlo vysokých podpatků
Vítězkou taneční show StarDance se v r. 2008 stala Dana Batulková s tanečníkem Janem Onderem. Už ten postup do dalších a dalších kol prý pro ni byl velmi překvapující. „Svému mladému tanečníkovi jsem říkala, že nás brzy vyhodí, protože já nejsem žádná princezna a my, starší ženy, jsme ta nejhorší kategorie.“ Průprava z gymnastiky jí ale pomohla dostat se opět do kondice. „Říká se, že svaly mají paměť a je to pravda. Obtížná pro mě byla tzv. latina, kdy se musíte intenzivně pohybovat a jste sama v prostoru bez opory, kterou vám v klasických tancích poskytuje partner. Do toho vysoké podpatky. I když hodně inklinuji ke kalhotám a bagančatům, ve kterých se cítím svobodně, při soutěži se mi zalíbily šaty, flitry a střevíčky. Nakazilo mě to do té míry, že jsem jeden čas chodila na podpatcích i v soukromí.“

Jan Onder - finalista a vítěz televizní taneční soutěže Stardance.|foto: ČRo Plzeň

Více se dozvíte z rozhovoru s moderátorkou Stanislavou Lekešovou.