„Kdyby V. van Gogh chtěl prodávat svoje obrazy, maloval by jeleny,“ říká Jan Burian

2. květen 2012

Naším dnešním (2. května) hostem v pořadu Je jaká je byl po 11.00 známý písničkář a moderátor Jan Burian.

Od narození všeuměl
Po absolvování gymnázia studoval žurnalistiku na fakultě Univerzity Karlovy. „Nedostal jsem se na FAMU a hrozily mi dva roky vojny. Tam se mi poté povedlo strávit 5 let divného studentského života. Moc jsem se toho nenaučil, tehdejší fakulta nebyla zrovna kvalitní,“ říká. Poté se věnoval v autorské dvojici s Jiřím Dědečkem umělecké kariéře. Následně spolupracoval s Danielem Fikejzem, Petrem Skoumalem, nebo Vlastimilem Matouškem.

V 70. letech se věnoval i redaktorské činnosti v časopise Melodie. Nakonec však zaměstnání opustil, aby se stal domovníkem. „Přišlo mi divné, že za práci redaktora budu mít stejně peněz, jako když budu domovník. Navíc ale budu mít spoustu volného času a důvod, proč v zimě brzy ráno vstávat a jít odhrnovat sníh,“ říká Jan Burian a dodává: "Navíc byla velká švanda nad ránem na Hradčanském náměstí pozorovat lyžaře.“ Od roku 1992 spolupracuje s Českou Televizí na mnoha pořadech, z nichž asi nejznámější je Burianův den žen.

Logo

Zpívá celá rodina
Se svými syny se věnuje komponování. „Děti do toho dávají svou energii a přístup k věci. Já si držím jenom svůj výraz a myšlenku. Oni dodělávají veškeré aranže. Myslím, že se nám spolu dělá moc dobře.

Hudební trendy, dříve rockové, se podle Jana Buriana obohatily o spoustu prvků. „Místo bušení a řvaní je v současnosti v každé skladbě velmi důležité ticho. Navíc, díky elektronice máme dnes možnosti, o jakých se nám dříve ani nezdálo. Například zpěvačka Björk nahrála do jedné skladby zvuk mrkání oka, který dále modulovala. Výsledek je fantastický.

K písničkářství vede umělce jednoduchý vjem. „Jsem zvědavý a píseň mne baví jako žánr. Je to malé intimní sdělení, které posílám do světa. Když přijdou lidé na můj koncert, žertuji s nimi, snažím se vytvořit atmosféru a dělám všechno podle nálady. Cítím co je baví a co ne, ale ve změně textu neudělám ani čárku navíc, abych byl poplatný prodejnosti CD.

Logo

Stejných ideálů se podle písničkáře držel Bach, Van Gogh a mnoho dalších umělců. „Kdyby se ohlíželi na to, co prodává, tak by impresoinisti malovali jeleny. Když chcete v uměleckém světě udělat něco, co se dobře prodá, tak samozřejmě cesta existuje. Prožijete život v luxusu, ale nejste Bach, kterému uznali fugy až 200 let po jeho úmrtí. Posluchač je pro mne v současnosti důležitý, ale v porovnání s mým vnímáním umění pro něj neudělám nic navíc.

Jazyk náš vezdejší
O stavu českého jazyka básník říká: „Znám lidi, kteří jsou schopni pojmenovávat vše, včetně svých citů trefně, jiní slova těžce hledají. Ve společnosti se projevuje neúcta k jazyku a to musíme nějak napravit. Slovo je jedna z mála věcí, které k dorozumívání máme. Když má někdo široký slovník, dá se o něm říci, že má i široký záběr a hluboký duševní život. Výrazivo ale bývá velmi často kryto lží a blbostí. S tím se však nedá nic dělat, jedná se o věčný souboj mezi chytrostí a hloupostí,“ uzavřel umělec rozhovor.

autor: Jan Profous
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová