Kdyby se mi už v 16 začalo dařit, byla bych třeba namyšlená pipka, myslí si Monika Absolonová
Zpočátku si svoje místo na slunci musela perně obhajovat a nebylo to lehké. „Vždycky to bylo: Absolonová? Člověče, já ti nevím… Vždycky jsem byla třetí alternace nebo osmá labuť.“ Přesto byla trpělivá. A vyplatilo se.
„Nikdy jsem nebyla loktař, ale chtěla jsem zpívat. Ale ono to nefunguje tak, že ty chceš a všichni padnou na zadek. Takže to bylo po schodech nahoru a pak po hubě dolů. Ale nelituju. Kdyby se mi v 16 začalo dařit, tak bych třeba byla namyšlená pipka. Nechápu jednu věc: kde jsem brala tu víru, že se to změní.“
Nemám vlastní písně
„Zlomilo se to ve 26 letech Kleopatrou. Premiéra pro mě byla zásadní změna. Do té doby to bylo opravdu o nervy,“ přiznává se. „Vyšly krásné kritiky, lidi psali krásné maily, ale já doma brečela, že už se to tak nikdy nepovede, že to všechno byl omyl. Celý život se bojím, abych lidi nezklamala, aby nečekali něco, co jim nemůžu dát.“
Podle jejích vlastních slov interpreti jako ona musí do muzikálu, protože nemají vlastní písničky. „Nevím, za kým mám jít, aby mi je napsal. Ráda bych měla hezké písničky a jezdila s nimi po koncertech. Chtěla bych, aby mě hrála rádia. Léta jsem se o to snažila, ale marně. Protože mám v životě všechno jinak, věřím, že to jednou přijde. A rozhodla jsem se dobývat hitparády v 50.“
Uvědomuju si svůj věk
Jaká ji čeká budoucnost? „Plánovat nejde. Budu ráda, když budu moct dělat to, co dělám. Uvědomuju si svůj věk a je mi jasné, že princeznu Pampelišku si ve svém věku už nezahraju. Leda tak nějakou odkvetlou. Nemám ale vysněné role. Chtěla bych zkrátka, aby to bylo, jak to je,“ uvažuje Monika Absolonová.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
