Kdyby se měl člověk pohybovat jako mravenec, běhal by stovkou, říká Jan Frouz

Jan Frouz
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Frouz

Ve čtvrtek (30. června) byl hostem magazínu Je jaká je po 9:05 hodině Jan Frouz, ředitel Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

Knížky Ondřeje Sekory známe z dětství asi všichni. Jejich hrdinou je šikovný a vynalézavý mravenec Ferda s neodmyslitelným puntíkovaným šátkem na krku a stále dobrou náladou. Autor prý věděl o čem píše, protože život mravenců si předem dobře nastudoval. Jan Frouz knihy pro děti sice nepíše, ale život těchto drobných tvorečků zná „jako své vlastní boty“, protože je jimi okouzlen už od 12let. Je to odborník na slovo vzatý, nicméně sám se považuje za „zapáleného amatéra“ v myrmekologii, jak se věda odborně jmenuje. Čím ho tak zaujali? Je to živočišný druh, který unese až dvacetinásobek své vlastní váhy a běhá velkou rychlostí. Kdyby se měl člověk pohybovat tak, jako mravenec, jeho rychlost by dosahovala 100 km/hod.! Žijí ve vysoce organizovaných a spolupracujících společenstvích. která se věnují např. strategickému vedení válek či zemědělství. A to již po dobu 50 milionů let. Podle odborníků existuje na 12 tisíc druhů mravenců.

Podle Jana Frouze je na nich zajímavá velká spousta věcí. „Dokáží žít vysoce organizovaně a vytvořit složité vzorce chování. Takřka připomínají inteligentní chování tvorů, kteří jsou mozkovou tkání vybaveni mnohem lépe.“ Dokonce i my, lidé, bychom si z nich měli brát příklad.. „V mravenčím společenství existují velmi jednoduchá pravidla a jeho členové mají malou možnost podvádět. Královna nevládne, ta se jen stará o potomstvo. Takže to díky přísným regulím vlastně funguje jaksi samo a naprosto bezchybně. A to je něco, co bychom se od nich mohli naučit.“

Mravenci Attini

Víme, že mravenec je pilný a pracovitý. Je ale také útočný a agresivní. „Strategií k boji mají hodně. Některé druhy se specializují na lov jiných mravenců či kukel, ze kterých si vychovávají otroky. Ti pak pro své uchvatitele pracují a dokonce jim pomáhají při dalších loupežných výpravách a nájezdech.“ Jak spolu tito tvorové komunikují? Jak poznají, kdo je přítel a kdo nepřítel? „K tomu slouží tzv. „chemický dres“, který vytváří chemickou značku. Podle ní poznají své spojence a nepřátele. Kromě toho se spolu dorozumívají i dotekem tykadel, opticky a dokonce i akusticky. Řada jich dokáže vytvářet zvuky např. klepáním či bušením na stěny mraveniště. Převážná většina komunikace je ale chemická.“

Když se tento hmyz dostane k jídlu, dokáže to sdělit ostatním tak, že pokládá feromonovou stopu. Je to podobné jako v pohádce, kde děti, aby nezabloudily, za sebou sypaly drobečky. „Pokud mravenec nedokáže jídlo odnést sám, běží od něj k mraveništi a klade stopu. Dává tak signál ostatním. Ti pak během přenášení tuto stopu ještě zesilují a když už není co odnášet, přestanou ji zanechávat a tím signalizují, že dílo je hotovo.“ Málo se ale ví o tom, co dělají v noci. „Předpokládá se, že jsou částečně aktivní, ale většina asi spí,“ řekl Jan Frouz.

Mravenci s kusy listů

Mravenci umí také výborným způsobem nakládat s energií. Domněnka, že si v zimě „topí“ ale není tak úplně přesná. „Udržují stálou teplotu především na jaře a my se domníváme, že je to proto, že královna klade vajíčka. Způsob, jakým udržují teplo je značně sofistikovaný. Jedním z nich je, že se shluknou na povrchu mraveniště a vytvoří „tepelný chomáč“. Ten se na slunci ohřeje během 10 minut o 10-15°C. Pak zalezou zpátky a tím ho prakticky vlastními těly ohřejí.“ Odborník nám poradil i zajímavý experiment. Když takový chomáč uvidíme, máme ho zastínit rukou. Po 2-3 minutách prý uvidíme, jak se hmyz rozestoupí a na povrchu mraveniště vytvoří „negativ“ naší ruky. V létě, když je horko, se chovají zcela opačně. Tzn., že když vytvoříme na mraveništi stín, za chvíli na něm uvidíme „pozitiv“ své končetiny.

Více si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru s Evou Kvasničkovou.