Kdo jsou ti dva pánové... Jak se učí o rozdělení Československa

Na první pohled mi to přišlo jako dost křečovitý nápad. Nemám zálibu v inscenovaných situacích a ještě je pak zachytávat na mikrofon. Obvykle to nedopadá dobře. Shodou okolností jsem ale v létě ukazoval studentům Letní žurnalistické školy v Havlíčkově Brodě základy reportážní práce. Přihlásili se tam jak domácí, tak i přespolní ze Slovenska. Ideální kombinace na kus řeči o rozdělení federace.

Na vilu Tugendhat si ještě vzpomněli. Čerstvá maturantka ze Žďáru nad Sázavou Tereza ještě vylovila z paměti jméno Václav Klause. Ovšem Vladimíra Mečiara jsem musel jak jí, tak Slovence Vivianě připomenout. Obě přitom maturovaly z dějepisu. „Mně rozdělení Československa nepřipadá jako zajímavé téma. Psala jsem práci o krizovém roce 1968. Tam se něco dělo. Ale když mi teta vyprávěla, že musela po rozdělení mít při cestě na Slovensko pas a že jí to štvalo, tak mi to přijde jako málo,“ říká Tereza.

Když studenti nemají sami nějakou zásadní potřebu, tak se moc nedozvědí. Je to učivo konce roku a to už studenti jezdí na výlety, připravují se na přijímačky. Týká se to celého období novodobých dějin po roce 1989.Miroslav Kmeť, medotik dějepisu z univerzity v Banské Bystrici

Na Vivianě je přece jen vidět, že se za svoji neznalost trochu stydí a snaží se obhajovat. „Tohle je látka na konci roku posledního ročníku. To už škola pomalu končila. Vlastně jsme se k tomu vůbec nedostali.“ Na výmluvu je to docela slabé, ale tentýž důvod připouští i vysokoškolský pedagog z Univerzity Matěje Bela v Banské Bystrici Miroslav Kmeť. Jako metodik dějepisu na Pedagogické fakultě asi ví, jak to ve školách vypadá.

Kdo jsou ti dva pánové|foto: Ľubomír Smatana

Takže mě nakonec projekt Fedora Blaščáka trochu zaujal. Už s ním objíždí školy pár měsíců, a tak jsem se připojil v Bratislavě na gymnáziu Juraja Hronca. To má ale jednu nevýhodu: tato střední škola má velmi dobrou pověst a někteří ji dokonce označují za nejlepší gymnázium ve městě, možná i na Slovensku. Těžko tedy narazit na někoho, kdo o dvojici Klaus, Mečiar ještě neslyšel.

Jak hra na rozdělení vypadá?

Studenti se rozdělí na Čechy a Slováky. Vyberou si vyjednavače, dva dostanou roli Mečiara a Klause. Mezitím „putovní učitel“ Blaščák rozebírá politické souvislosti roku 1992 a vysvětluje, kdo byl kdo, a co měl v té době za sebou. Dozvídám se, že existovala třeba Trnavská deklarace, což je v Česku naprosto neznámá iniciativa.

Studenti se rozdělí na Čechy a Slováky. Vyberou si vyjednavače, dva dostanou roli Mečiara a Klause|foto: Ľubomír Smatana

Po teoretické hodinovce se skupiny studentů rozejdou a začínají vytvářet strategii vyjednávání. Blaščák s další učitelkou dějepisu pendluje mezi nimi a řeší detaily. Trvá to dalších několik hodin. Výsledkem je, že se studenti nedohodnou a federaci rozdělí.

Na výsledku samozřejmě moc nesejde, ale studenti třeba zjišťují, že nebylo vyhlášené referendum a příliš to nechápou. Zvlášť když to učitel dává do souvislosti s aktuálním vývojem v Katalánsku.

Kdo jsou ti dva pánové|foto: Ľubomír Smatana

Z diskuse je zřejmé, že tenhle model funguje a že si studenti nasypou do hlavy informace, které by v běžné výuce nezískali. Zároveň je zřejmé, že s takovým potulným projektem příliš mnoho studentů Fedor Blaščák nezasáhne. Ale počítá s tím. „Aspoň něco“.

V dokumentu Ty pány neznám jsou ale nejzajímavější názory studentů. V Československu nikdy nežili. Znají ho jenom z vyprávění, a to většinou od rodičů. Zpočátku jsem si říkal, že by to mělo stačit. Učitelka dějepisu Hana Mlynarčíková ale nesouhlasí. „Těm studentům je kolem 18 a jejich rodičům většinou něco přes 40. V době rozdělení ještě chodili na střední školu jako dnes jejich děti. Takže se toho od nich moc nedozví.“

Kdo jsou ti dva pánové|foto: Ľubomír Smatana