Kauza Entropa pokračuje: O "občanském gestu" Davida Černého

David Černý se rozhodl, že nechá z Bruselu odstranit Entropu, skládačku evropských států, která po umělecké stránce prezentuje české předsednictví. Její příběh je barvitý a všeobecně známý. Stačí připomenout poprask s mystifikací, kdy se ukázalo, že Entropa není dílem sedmadvaceti různých umělců, jak znělo zadání, ale jen Černého a několika jeho přátel. Nebo diplomatický spor s Bulharskem, které si vynutilo zakrytí své části, protože sofijské vlády se dotklo, že země je na Entropě vyobrazená jako kaskáda z tureckých záchodů.

Nyní prožívá Entropa novou kapitolu. Černý chce plastiku předčasně sundat a tím vyjádřit nesouhlas s pádem Topolánkovy vlády uprostřed předsednictví. Jak řekl, je to jeho "občanské gesto" na protest proti vyjádření nedůvěry tomu, co se odehrálo v Poslanecké sněmovně.

Stále jde o čerstvou událost. Černý svůj záměr oznámil včera. První reakce jsou ale na světě. Ty bruselské byly pobavené a zároveň lítostivé. Lidé, kteří včera prošli atriem Rady ministrů, kde Entropa visí, se po oznámení novinky vesměs zasmáli nad dalším husarským kouskem autora, jedním dechem ale dodávali, že je to škoda. Na skládačku, která hraje, vypouští dým a různě se hýbe, si euroúředníci zvykli a co víc, přijali ji jako hodnotu. Entropa se pro ně stala důkazem, že Evropskou unii lze glosovat, že se nabídne emocím a nestojí v cestě šprýmům.

První domácí reakce byly také vesměs nesouhlasné. Nikoli však proto, že by lidem bylo líto, že Entropa končí. Převažující názor v diskusích kritizoval Davida Černého, že se chová jako primadona a bere za rukojmí celý stát. Nejdříve blamáž s autorstvím a teď další mezinárodní ostuda, jen proto, že Černý má názor, šlo vyčíst z komentářů.

Je na tom kus pravdy. Ad hoc demontáž šestnáctitunové konstrukce v hlavní úřadovně unie šest týdnů do konce předsednictví jen podtrhne vzkaz, který o sobě Česko vyslalo sesazením předsednického kabinetu bez záložního řešení -- že jsme ještě nedorostli do role, která nám byla svěřena. Ti lidé pak, kteří události v Praze nesledují, se o nich prostřednictvím sbalené Entropy dozvědí. A výsledek bude stejný: kroucení hlavou, ťukání na čelo, bavení se na naši adresu. "Už bychom opravdu patřili pod kuratelu," reagoval na rozhodnutí Černého ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Podstatný díl ale v nastalé debatě chyběl. A sice zamyšlení se nad vlastním sdělením sochaře. David Černý je barvitá osobnost a ne každému může přirůst k srdci. Jedna věc mu ale nejde upřít: že je to politicky žijící člověk, jemuž není osud tohoto státu jedno. Názory na domácí vývoj Černý dlouhodobě sděluje, byl jedním z iniciátorů kampaně Trikem proti komunismu, vstoupil do debaty s radnicí o podobu pražské Pankráce, a i český díl v Entropě -- výroky Václava Klause běhající na displeji napříč Českem -- je politické prohlášení.

Nynější rozhodnutí Černého proto nelze zredukovat na frackovité gesto umělecké celebrity. Navazuje na jeho předchozí kroky a dokazuje konzistentnost sochařovy politické pozornosti. Dalo by se vlastně říct, že by David Černý, se svým politickým názorem a excentričností, šokoval víc, kdyby události spojené s pádem vlády přešel mlčením. Pokud toto přijmeme, podívejme se znovu, co autor Entropy říká. Říká, že mu není lhostejná "nestoudnost" s pádem vlády a chce upozornit, že "ne všichni v této zemi souhlasí s tím," co se stalo. "Mně to není jedno a takhle to sděluju," řekl Černý.

Pokud by Bruselští měli víc informací z domácího ringu a znali blíž i sochařovo vysvětlení, zřejmě by s ním souhlasili. Vnímání závažnosti konce předsednické vlády v poločase bylo výrazně jiné na západ od Aše než zevnitř republiky. S kýmkoli ztratil člověk v Bruselu slovo, ten se divil. Hodnotil to jako největší chybu v polistopadovém vývoji země, facku spojencům, urážku do tváře těm, kteří nám důvěřovali a svěřili zodpovědnost, bezdůvodný podraz na unii. Pohled z domova byl následující: členové z vedení ČSSD přiznali, že při vyslovení nedůvěry vůbec nepřemýšleli o tom, co to udělá s předsednictvím a renomé státu. Dopad bagatelizoval prezident Václav Klaus. Následné průzkumy veřejného mínění poté ukázaly, že množství lidí, kteří si myslí, že to Česko poškodilo, byl stejný jako počet těch, kteří jsou toho názoru, že to nebude mít vliv na vnímání země. Voličské preference ČSSD zůstaly událostí netknuté.

Čím si vysvětlit tak propastný rozdíl v hodnocení onoho pozdního odpoledne 24. března mezi Čechy a Západem? Kdo patří víc pod kuratelu, my nebo David Černý?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .