Karel Štědrý nechtěl být nikdy sám

Karel Štědrý
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Štědrý

Dnešním (25. října) hostem pořadu Je jaká je po 11:05 hodině byl zpěvák Karel Štědrý, osobnost české hudební scény.

Železničním inženýrem se Karel Štědrý stal na přání maminky. „Chtěl jsem dělat divadlo a už na gymnáziu se mi povedlo dostat se do orchestru mého bratra. Ivan na přání maminky začal studovat ekonomické zaměření, ale po půl roce dobrovolně přerušil, pro svou lásku ke klavíru. Nastoupil na vojenskou službu a poté se dostal na konzervatoř, obor klarinet a bicí nástroje. Školu dostudoval a poté se k těmto hudebním nástrojům nikdy nevrátil.

Zpěvák Karel Štědrý v divadle Semafor v pořadu Včera neděle byla (2007)

S Karlem Štědrým to bylo dost podobné. „Vystudoval jsem sice školu, ale nikdy mi nepřišla k užitku. Málem mne ani nenechali složit závěrečnou zkoušku. V mém, tehdy velmi strastiplném období bylo zapotřebí, abych napsal diplomovou práci. Když jsem profesorovi přinesl velmi útlý svazek, netvářil se nejvlídněji. Dal jsem si tedy odklad a na druhý pokus vysokou školu úspěšně dokončil."

Po smrti jeho první manželky zůstal sám s dvěma dcerami. Na období vzpomíná: „Dělal jsem tátu i mámu. Musel jsem se naučit připravovat různé druhy jídel, nosit prádlo na mandl, mýt okna pudinkem…“ Stávalo se mi, že jsem v diskuzi s kolegyněmi zavedl debatu na recepty, uveřejňované v novinách, po jejich schválení jsem je poté připravoval. „Naučil jsem se upéct štrúdl z bramborového těsta a mnoho dalšího. Fandovství do gastronomie mi zůstalo dodnes.

Karel Štědrý a Marie Retková

Rozhlasu zůstává Karel Štědrý věrný dodnes. „Pouštím si hlavně v automobilu, tam bez něj nedám ani ránu.“ Vybavují se mu tak často vzpomínky, kdy dělával pravidelné půlnoční pořady, filmové písně. „Jako vášnivému filmovému fandovi mne velmi bavilo vyhledávat autory a interprety jednotlivých hitů. Poté jsme je pouštěli a o nabyté vědomosti se velmi rádi podělili se širokým publikem.

Situace v oblasti umělecké tvorby byla prý tehdy zcela jiná. „Točil jsme s Tanečním orchestrem Českého rozhlasu a poté chodil do různých kabaretů. V rozhlase jsme vytvořili přes 160 hitů, kterým se říkalo „trvalky“. Natočily se na vinylové desky.“Byla 60. léta a autorská práva se moc neřešila. „Pokud jsme například získali melodii písně, která vyhrála v mezinárodní soutěži, trvalo dva dny, než na ní komponista Zdeněk Borovec napsal český text a za týden už byla hotová předělávka."

V roce 1962 za ním přišel kulturní ředitel libereckého střediska, společně s Ladislavem Barešem a nabízel mu vystoupení na libereckých výstavních trzích. Byl tam areál, kterému se říkalo Mulda. Mezi stráněmi bylo zkonstruované molo, po kterém chodily modelky a večer vystupoval právě Karel Štědrý. „Všechny stráně kolem podia byly přeplněny lidmi, kteří se na nás přišli podívat. Byl to jeden z nejkrásnějších zážitku v mém životě.“

Karel Štědrý a Marie Retková

S Karlem Vlachem měl velmi přátelský vztah. Převzal žezlo konferenciéra po zesnulém Janovi Borovičkovi. Každé ráno tajně poslouchali Svobodnou Evropu a poté si volali. Karel Vlach začal vždy větou: „Tak co tomu říkají,“ což bylo také vše, co jsme si mohli do telefonu říct. Poté jsme jeli společně autem do práce a po cestě diskutovali o politice a následně i ženách. „Když mi zemřela první manželka, vyplakal jsem se mu na rameni, poté mi byl svědkem na svatbě.“ Když za ním přišel, že se bude ženit potřetí, Karel Vlach situaci glosoval: „Jdou do háje, to nemůžou být nikdy sám? Já jim něco řeknu, oni jsou ženich ze záliby!