Kapitán Karel Mikšovský: Na řece jsem od maturity, už 30 let

20. červenec 2022

Karel Mikšovský vozí cestující především kolesovým parníkem Vltava mezi Prahou, Slapy a Mělníkem. Svézt se s ním ale můžete například i replikou historického šífu na Slapech nebo na některém z přívozů v Praze.

Místo železnice voda

„Od roku 1991, kdy jsem odmaturoval, jsem na řece. A téměř pořád u Paroplavby, což je už asi 30 let. Kapitánské zkoušky mám od roku 1998,“ říká dlouholetý kapitán Karel Mikšovský a dodává: „Původně jsem chtěl dělat na dráze strojvedoucího, ale nakonec jsem se rozhodl pro vodu. Je to můj koníček, poslání.“

Parník potřebuje péči

Starat se o parník je náročné. Je to podobné jako s parní lokomotivou. „Posádka se musí sejít ráno zhruba tři hodiny před vyplutím, abychom stroj připravili. Takže vstávám zhruba v pět hodin ráno, z kormidelny slezu přibližně po deseti hodinách a domů se dostanu asi tak o půl dvanácté v noci. A ráno znovu. Ale směny jsou rozepsané, takže pak je zase nějaké volno,“ popisuje práci kapitána Karel Mikšovský.

Kapitán Karel Mikšovský a redaktorka Soňa Jindrová

Horké chvilky

Před povodněmi v roce 2002 se s lodí otáčeli na Berounce v Radotíně a přišla tzv. „bílá tma“, tedy kroupy, vítr…. Podle kapitána Mikšovského nebylo vidět na špičku lodě. Na palubě s ním tehdy byl i lodník a letitý kapitán, který nastalý zvrat počasí popsal slovy: „Jsem na vodě přes padesát let, ale něco podobného jsem ještě nezažil." Pak se něco takového stalo ještě asi dvakrát a následně přišly povodně.

„Horké chvilky jsou také, když vám někdo z lodi skočí do vody. V jedné sezoně to byli asi čtyři lidi. U Vraného se dokonce jeden kluk utopil. Byl totiž podnapilý a nestihl doplavat ke břehu," vzpomíná na nepříjemné chvíle kapitán Mikšovský a pokračuje: „Léta máme také problémy s rybáři, protože když mají nahozeno a my se musíme s lodí otočit, často jim ty pruty strhneme. Jednou nám dokonce u Lahovického mostu naházeli mezi tančící lidi asi třicet vajec.“

Spustit audio

Související