Kapesné má důležitou úlohu ve finančním vzdělávání - 30. listopadu

moderátorka
--------------------
Milí posluchači, posloucháte dopolední vysílání Českého rozhlasu Dvojka, a protože je středa, je tady rubrika Rodinné finance. Hostem je už vám i mně dobře známý Zdeněk Simaichl, přeji vám hezké dopoledne, Zdeňku.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Dobrý den.

moderátorka
--------------------
A jeho finanční prvouka, kterou si vybral pro několik posledních rubrik, tedy podtitul, co a jak děti učit o penězích, v tomto případě závěrečný díl III, který se jmenuje Kapesné.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Přesně tak.

moderátorka
--------------------
Zdeňku, povídejte, proč si myslíte, že je důležité, protože já vím, že je důležité pro děti mít kapesné, to už jsme naznačili v několika předchozích rubrikách, proč si myslíte, že by děti měly mít kapesné a když ano, tak od jakého věku?

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Tak ono kapesné má velmi důležitou úlohu ve finančním vzdělávání. Ono učí děti, jak s penězi vyjít, jak a proč peníze spořit a později se stává takovým nástrojem, prostřednictvím kterého se děti učí hospodařit s financemi a vůbec poznávat takovou tu hodnotu peněz. V jakém věku? Podle mého názoru by mělo dítě dostat kapesné optimálně, když jde do školy, to znamená, to je ten věk zhruba kolem těch 6 let, kdy už si začíná některé věci uvědomovat, začíná být více samostatné, přece jenom už některé děti chodí do školy, v těch školách dneska jsou takové ty různé automaty a už tam na ty cukrovinky, pamlsky, už tam bývají i různá bistra, kde si děti už samy třeba kupují svačiny nebo něco k pití a podobně, to znamená, ta závislost na těch rodičích tím vstupem do školy dostává takový poměrně citelný zásah a takovým dalším krokem k té samostatnosti je samozřejmě i to kapesné, které tomu dítěti dovoluje daleko více svobodněji se rozhodnout, co si koupí, nebo kde si to koupí, za kolik peněz a podobně a je to takové určité, jak já říkám, vyjádření důvěry vůči tomu potomkovi.

moderátorka
--------------------
Teď jste to řekl relativně svobodně. Jak dalece by měla být ta svoboda skutečně relativní, ta, kterou dáme dítěti nad jeho vlastním kapesným?

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
To je opravdu velmi dobrá otázka. Já řeknu napřed A a potom řekneme k tomu i to B. Napřed si pojďme říct, kolik vůbec peněz by to dítě mělo dostat. Ono samozřejmě je to velmi odvislé od finanční situace té které rodiny, ale samozřejmě existují ...

moderátorka
--------------------
Mimochodem mělo by to být odvislé od finanční situace rodiny?

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Já si myslím, že ne. Jo, říkám to tady a neřekl jsem to úplně jasně, děkuju za opravu, myslím si, že by to nemělo být odvislé, protože samozřejmě, pokud rodiče mohou svému dítěti dát i tisíce například měsíčně, tak si myslím, že i v zájmu toho dítěte je, aby takovéto peníze nedostával, aby si nezvyklo, že skutečně může utratit za všechno, co vidí, protože potom s těmi penězi? To dítě si samo v těchto letech nespoří a dát mu kapesné a potom na něj tlačit, aby si spořilo, aby s těmi penězi nic nedělalo, tak to také není úplně dobré. To dítě se musí učit s těmi penězi zacházet. Ono paradoxně spousta rodičů řeší právě otázku, kolik vůbec má tomu svému dítěti dát formou kapesného, ale málo, opravdu málo, téměř žádní rodiče neřeší ten účel toho kapesného, to znamená, proč vůbec to kapesné dítěti dávám. A to je právě ta alfa a omega. Kdybych se měl vrátit k takovým doporučeným hodnotám, kolik tomu dítěti dát, tak je taková pomůcka, která mi přijde poměrně rozumná, v první třídě, když už teda začínáme od těch 6 let, tak bysme měli začít plus minus na padesátikoruně a s každou další třídou ...

moderátorka
--------------------
Měsíčně?

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Omlouvám se, měsíčně a s každou další třídou zhruba o těch 50 korun to navyšovat, to znamená, druhá třída 100 korun, třetí třída 150 korun měsíčně. Je tady ...

moderátorka
--------------------
V osmičce už má víc než já.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Ono v osmičce to vychází zhruba kolem 450, 500 korun měsíčně, což si myslím, že není příliš, je to plus minus takové optimální.

moderátorka
--------------------
Myslím si, že s námi budou někteří posluchači určitě polemizovat, ale proto ...

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Můžou, můžou.

moderátorka
--------------------
... tady jsme.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Já k tomu potom ještě řeknu B a C, protože ono to dítě, takhle, pokud dítěti dám peníze, tak většinou rodiče to pouštějí, říkají dobrý, jsou to tvoje peníze, dělej si s nima, co chceš. Já si paradoxně myslím, že tak by to být nemělo. To dítě si nemůže dělat se svým kapesným, co chce. Pokud dostává už nějaké peníze, tak současně s těmi penězi by měly začít i první povinnosti, to znamená první povinnosti na něčem se podílet, něco platit, to znamená první jakoby ty první mandatorní výdaje, takové ty povinné. Jak jsem říkal, v té první zhruba 50 korun a od té doby by to dítě se mělo například podílet na narozeninách, na svátcích všech členů rodiny, protože už má svoje peníze a to není jenom to, že si za to bude kupovat bonbonky, pamlsky, že se bude podílet na nějakých volných aktivitách ve svém volném čase, ale budou to i právě ty výdaje, které mu od začátku řekneme - tak, máš své peníze, ale to pro tebe znamená, že třeba XY procent si budeš tady spořit a budeš si to spořit na to, aby ses mohl podílet na těchto a těchto věcech. To může být samozřejmě různé. Někdo to dělá tak, že právě se podílí právě na těch narozeninách a svátcích, někdo říká - dobře, tady máš své peníze, jedno například měsíčně máš zdarma, tam bylo v uvozovkách zdarma, to znamená, platíme to my jako rodiče a další kino, na to už si budeš přispívat polovinou a třetí kino v měsíci už si budeš kompletně hradit sám. To znamená, aby to dítě vědělo, že čím více zábavy, tak tím více to také něco stojí, napřed zadarmo, to znamená v rámci jakoby nějaké té, toho rodičovského zabezpečení, potom polovina a nakonec třeba to celé kino. Tak to je to, co se týče té výšky. Už jsem říkal, že dítě by si nemělo v žádném případě dělat s těmi penězi, co chce. U těch starších dětí, tam už k tomu můžeme přidat například i to, že si bude platit účet za telefon, protože takový účet za telefon, to dítě má přímý vliv na to, kolik utratí měsíčně a pokud ví, že si může dovolit volat hodně, psát hodně a využívat další a další služby, které dneska ten telefon poskytuje a přes telefon dneska koupíte i tisícové záležitosti, tak v tento moment by už tam měla být určitá stopka a s tím dítětem by měla existovat jasná dohoda, že rodiče ...

moderátorka
--------------------
Provoláš, zaplatíš.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Přesně tak, provoláš, zaplatíš. To kapesné je samozřejmě adekvátní. Ono, jak říkám, ta valorizace by tam měla probíhat zhruba po těch 50 korunách, je to individuální. Jde o určitou řekněme doporučenou hodnotu, kterou je dobré nastavovat podle toho dítěte a já jsem i dokonce přítelem toho, že každý rok bychom s tím dítětem vždycky před tou valorizací, to znamená, ideálně na začátku nového roku měli sednout a diskutovat s ním o tom, jaké jsou jeho potřeby, kolik plus minus utrácí, za co to utrácí a podle toho s ním nastavit tu novou míši. To znamená, měl by to být dialog, kdy i to dítě se učí pomalinku přemýšlet o tom, za co vlastně ty peníze utrácí, kolik to stojí a jaká je jeho skutečná potřeba na té měsíční bázi. U těch menších dětí, tam lze dokonce udělat i to, že se ty peníze, a to zejména u dětí do 10 let, abysme mluvili konkrétně, to znamená od 6 do 10, abysme jim to nevypláceli měsíčně, protože měsíční interval pro ty děti bývá psychicky velmi náročný ...

moderátorka
--------------------
Dlouhý.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
... a dlouhý, přesně tak. To znamená u těch 10 let můžeme zvolit i třeba týdenní výplatu. Jo, to znamená, pokud mám těch 50 korun měsíčně, tak třeba 10 korun na začátku každého týdne prostě tomu dítěti dám, aby ono vědělo, že to kapesné v podstatě nějakým způsobem tam dobíhá a je pravidelné. Určitě, a to bych doporučoval, zase velký nešvar si myslím v českých domácnostech, nepoužívat kapesné jako formu trestu. To znamená, pokud je dítě zlobí nebo má špatný prospěch, tak většinou dochází ke snížení nebo dokonce k odebrání jakoby toho kapesného, to si nemyslím, že je úplně správně. Existují i jiné formy trestu, ale kapesné je něco prostřednictvím čeho se to dítě učí, jakým způsobem zacházet s penězi.

moderátorka
--------------------
Ale mnozí zaměstnavatelé postupuje stejně jako tady tito neprozíraví rodiče, možná, že to není úplně od věci.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
No, já nemusím dostat prémie, to je pravda, ale nikdy nepřijde o základní plat, jo, pokud samozřejmě nejsem vyhozen na hodinu, to znamená, ani v té rodině by to nemělo tím způsobem fungovat, že najednou ze dne na den najednou prostě to kapesné zmizí. Nehledě k tomu, ty děti potom pokud už jsou zvyklé ...

moderátorka
--------------------
K tomu asi musí být závažné důvody.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Ale pokud jsou ty děti zvyklé, tak ony potom ty peníze nebo tu cestu si hledají jinou, jo, to znamená, začínají měnit třeba se svými kamarády, nebo prodávat některé věci, nebo si půjčovat dokonce a ono samozřejmě to může být takovej /nesrozumitelné/, jak já říkám, takový ten moment toho, kdy já tomu dítěti mohu říct - ano, tady sis půjčil a musíš to splácet nebo půjčí si 10 korun, musí vrátit 20 tomu kamarádovi a podobně. Takže na tom se dá ukázat taky spousta věcí, ale a priori bych to dítě jakoby nehnal do kouta tím, že mu odeberu najednou celé kapesné.

moderátorka
--------------------
A co, když si u deváťáka všimnete, že si za utržené kapesné kupuje jointy?

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Tak to už je samozřejmě potom věc jiná, to už je velmi závažná záležitost a tam už je určitě asi na místě si s tím dítětem sednout a popovídat si s ním o tom, ale zase, pokud on si kupuje ty jointy za své peníze, tak pořád lepší, než kdyby si to kupoval někde na dluh anebo ..., že to dítě si k tomu tu cestu najde. To znamená, daleko lepší je řešit ten problém jako takový, že proč ten joint v uvozovkách, proč je to špatné a tak dále, ale zase to kapesné to nevyřeší, protože já mu řeknu - toto je špatné a beru ti kapesné, tak to dítě si stejně tu cestu k tomu jointu najde, akorát bude jiná a určitě méně příjemná, jak pro to dítě, tak pro toho rodiče.

moderátorka
--------------------
Teď už tomu rozumím, teď už jsem se lekla, že jste liberálnější, než jsem schopna snést.

Zdeněk SIMAICHL
--------------------
Absolutně ne. Takže řešit ten problém, nikoliv jako prostřednictvím kapesného.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.