Kanadská příroda a její ochrana
V České republice se zastavil dr. Emil Kučera, který žije v kanadském Winnipegu. "Vyučil" se ochraně přírody u nás, ve slavném Sboru ochrany přírody při Společnosti Národního muzea v Praze i na Karlově univerzitě, ale celý svůj pracovní život prožil v Kanadě.
Když přišel do Kanady v roce 1969, studoval nejprve divočinu na terénní stanici Manitobské univerzity v rákosinách jezera Manitoba. Pak pracoval u soukromé společnosti, která měla za úkol vypracovat jednu z prvních zpráv o dopadu stavby ropovodu na přírodu státu. Posléze působil na provinčním ministerstvu ochrany přírody Manitoby.
Kanadu si představujeme jako neporušenou krajinu, se kterou nejsou žádné trampoty. Ale i tam narážejí na spoustu administrativních háčků: mají tu půdu, která je soukromá, pak půdu, která patří federálně "královně", a půdu, která patří "královně" provinčně.
<!-- Kromě toho spoustu nároků vznášejí indiáni, první národy, jejichž nároky ještě nejsou úplně vyřešeny. Hlavní úkol ministerstva ochrany přírody tedy spočívá v dohadování se s majiteli půdy. Ve svých zájmech se střetává i klasické zemědělství s těmi, kdo si chtějí pouze zalovit. Myslivost v našem českém pojetí tu vůbec neexistuje, nezná se tu pojem "revír"... Lovná zvěř je totiž veřejný přírodní zdroj, který ale žije na soukromé půdě a živí se na ní. "Bičem" na průmysl, který není k přírodě šetrný, je v Kanadě prakticky jen veřejné mínění...</quote> -->
