Kam jsem to jenom dal?
Sojky si v době úrody lesních plodů vytvářejí zásoby na zimu. Ukládají na nejrůznější místa žaludy, bukvice, lískové oříšky a další pochoutky. Když pak padne na les sníh a zvířatům nastane období tíživého nedostatku, navštěvuje sojka zásobárny a pochutnává si na uskladněné potravě.
Nepřelétává jen tak lesem a nehledá pracně své skrýše. Pamatuje si velmi dobře jejich rozmístění. Už při zakládání skrýší si sojka ve svém nevelkém mozku vytváří podrobnou mapu a do ní si zanáší souřadnice zásobáren. Dokáže v paměti uchovat informace o rozmístění tisíců skrýší. To je skutečně impozantní výkon.
Co všechno si ptáci o svých skrýších pamatují? Mimo jakoukoli pochybnost vědí, co si do skrýše uložili. Sýkory navštěvují nejdříve zásobárny s oblíbenými pochoutkami, zatímco méně lákavou potravu si nechávají na pozdější dobu. Při pokusech s americkými sojkami modravými se ukázalo, že si ptáci pamatují dokonce i čas, kdy potravu uložili do skrýše. Sojky byly krmeny jednak oblíbenými červíky a jednak mnohem méně oblíbenými burskými oříšky. Buráky mají ale proti červům jednu velkou výhodu - nekazí se. Červ ve skrýši po několika hodinách uhyne a s postupem času se mění v nepoživatelné sousto.
Sojky, které si v laboratoři schovávaly červy i burské oříšky, vybíraly přednostně zásobárny s červy. K takovému jednání je mohla ponoukat obava ze zkažení červíků, ale mohl to být jednoduše jen důsledek velké obliby této potravy. Pokud si ale sojky nemohly potravu ze skrýší po nějakou dobu vyzvednout, ztrácely o skrýše s červy zájem a navštěvovaly přednostně skrýše s burskými oříšky. Sojky věděly, že červi leželi v zásobárně příliš dlouho a že si na nich už nepochutnají.
