Julie Hrstková: Reforma, sprosté slovo české politiky
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka představil parametrické změny v systému důchodů, které – pokud by skutečně začaly platit – by znamenaly největší reformu penzijního systému za posledních 13 let. Stačily dva dny na to, aby se člověk vrátil do reality a pochopil, že jakýkoliv náznak důchodové reformy nemá v Česku politicky šanci uspět. Alespoň do té doby, než dojde k totálnímu průšvihu, který tuzemské politiky přinutí čelit realitě.
Co že se to vlastně doopravdy děje? Český penzijní systém je založený na tom, že současné penze se vyplácejí z toho, co právě teď odvádějí pracující do kolonky sociální pojištění.
Čtěte také
To vše může fungovat ve chvíli, kdy je počet pracujících výrazně vyšší než počet těch, kdo dostávají důchody. Bohužel tzv. silné ročníky, které posledních několik let slaví padesáté narozeniny, se nepostaraly o stejně velký počet potomků. To znamená, že až dospějí do důchodového věku 60 či 65 let věku, nebudou aktuální odvody na sociální pojištění na důchody stačit.
Pokud se má společnost tvářit, že chce, aby i její staří členové měli důstojný život a penze, z nichž se dá přežít, musí se stávající systém změnit. Možností není moc a ani tady není žádná z nich tajná.
Vy schválíte, my zrušíme
Reformu založenou na povinném investování do fondů už si Česko vyzkoušelo a tuto cestu zavrhlo. Potom zbývají už jen dvě základní možnosti – zvyšování daní, případně zvyšování věku odchodu do důchodu.
Čtěte také
Co se týká daní, Česko se této variantě stejně nevyhne, ale v tuto chvíli, kdy politici stále vyspávají kocovinu ze stomiliardového propadu příjmů po zrušení tzv. superhrubé mzdy, je neprosaditelná.
Druhou možností, kterou představil ministr Jurečka, je pozdější odchod do důchodu u profesí, u kterých je to zdravotně realizovatelné. Nejde o novinku, na podobné myšlence byla založena tzv. malá důchodová reforma exministra Jaromíra Drábka z roku 2011, která nepřežila další vládu.
Reakce současných opozičních politiků na aktuálně představenou Jurečkovu reformu připomíná déjà vu. Šéfka poslaneckého klubu hnutí ANO Alena Schillerová už avizovala, že až bude hnutí opět vládnout, udělá kompletní revizi navržených důchodových změn. To v překladu znamená, že žádná reforma důchodů, a to ani parametrická, v Česku není možná.
Čtěte také
V patové situaci
Možná se dá považovat za unáhlené prodlužovat věk odchodu do důchodu ve chvíli, kdy se zdraví populace nezlepšuje a věk dožití v plné síle se nemění. Možná by stálo za to před podobnou důchodovou reformou udělat zdravotní reformu, která by byla založená na větším důrazu na povinnou prevenci. A možná by stálo za to udělat i daňovou reformu, která by minimálně odsoudila konzumaci toho, co prokazatelně škodí zdraví.
Každopádně se zdá, že co se týká důchodů, je Česko v patové situaci. Je jasné, co je potřeba. Současně politici ví, že jakákoliv opatření, která povedou ke zlepšení finanční bilance důchodů, budou extrémně nepopulární. A že úspěch se dá nahnat už jen na tom, když budou avizovat jejich zrušení.
Česko je země uvážlivých politiků, kteří slovo reforma dávno zařadili do šuplíku, od kterého ztratili klíč. Vědí, že populace skutečné reformy nechce, a to v žádné oblasti ekonomického a politického života. Ke změnám tak dochází pouze ve chvíli, kdy jsou nevyhnutelné, respektive když stávající politika narazí čelem do zdi. S odpovídajícím výsledkem.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
