Jules Verne: Paříž ve dvaadvacátém století. Dramatizace vizionářské vernovky, která neměla nikdy vyjít

25. říjen 2025

Příběh zamilovaného básníka a snílka Michela Dufrenoye, který se ztrácí ve světě komerce, spěchu a touhy po bohatství. Ve světě, který ozařují obří reklamy a kde všudypřítomné automaty sbírají informace a kontrolují občany... Rozhlasová dramatizace Vernova románu Paříž ve XX. století, který nakladatel odmítl v roce 1863 vydat a znovuobjeven byl až v roce 1989, posouvá děj dál do budoucnosti a k nadějnému konci. Účinkují v ní Kryštof Hádek, Josef Somr, Jiří Langmajer a další.

Četby, rozhlasové hry a pohádky – nově prodlužujeme dobu poslechu na dvojnásobek. Poslouchejte, co vás baví. Nabízíme dva měsíce na poslech i širší nabídku k výběru.

Osoby a obsazení: Michel Dufrenoy (Kryštof Hádek), jeho strýc a vrchní bankéř města Paříže Stanislas Boutardin (Jiří Štěpnička), Athanas Boutardin (Jiří Langmajer), Quinsonnas (Martin Písařík), Lucy (Lucie Černíková), Frappeloup (Arnošt Goldflam), Huguenin (Josef Somr), Richelot (Radim Vašinka), baron Vercampin (Jaroslav Kepka), moderátor a mužský automat (Jakub Žáček), modertároka a ženský automat (Tereza Bebarová), čínský řečník (Lukáš Zádrapa), v dalších rolích Vítek Rohr, Jiří Knot, Radek Seidl, Jan Kostroun, Vítězslav Březka, Václav Balák, Jacob Erftemeijer a Petr Šplíchal
Napsal: Dimitrij Dudík na motivy románu Julese Verna
Dramaturgie: Václava Ledvinková
Překlad: Růžena Steklačová
Zvukový mistr: Radek Veselý
Zvuková spolupráce: Tomáš Pergl
Hudba: Kryštof Marek
Režie: Dimitrij Dudík
Natočeno: v roce 2014

Jules Verne napsal vědeckofantastický román Paříž ve XX. století (Paris au XXe siècle) jako třetí v pořadí a vylíčil v něm ponurý obraz společnosti za sto let. Nakladatel Hetzel ale text odmítl vydat.

Zapomenutý a posléze i ztracený rukopis nalezl až autorův pravnuk Jean v roce 1989. Jakmile byl román o pět let později ve Francii vydán, zaznamenal obrovský úspěch. A to přesto, že nenese pro Verna jinak obvyklé dějové zvraty a dobrodružné situace. Ale poskytuje varování, přináší poselství.

Překvapivě přesná vize

Verne velmi předvídavě ztvárnil obří ohnivé reklamy ozařující ulice nebo ohlušující elektrické koncerty. Stlačený vzduch tu pohání nadzemní metro, elektromagnetická síla mamutí zdviže. Všudypřítomné automaty podávají informace a kontrolují občany. Úkolem doby je v první řadě generovat zisk.

Nastala diktatura manažerů, marketingových specialistů a korporací bez lidského svědomí a duše. Ideologie zisku a marží zvítězila. Mozky jsou vymyty. Panuje nadvláda reklamních agentur a finančních nadnárodních korporací.

Verne předpověděl stav světa, který nepřeje svobodnému myšlení a kultuře a odsouvá ji na samý okraj zájmu. Všichni umí číst, ale nikdo nečte. A těch několik málo snílků, kteří se zabývají literaturou, hudbou nebo výtvarným uměním, je velice nekompromisně vykázáno na okraj společnosti.

A právě to je na Verneovu románu zajímavé a vizionářské: úpadek kulturnosti populace a její nahrazení konzumem. A burcující je skutečnost, že nás od děsivé reality příběhu vlastně dělí jen krůček.

Stahujte na Radioteka.cz

Optimismus místo pesimismu

Autor scénáře rozhlasové dramatizace Dimitrij Dudík posunul čas děje předlohy o dvě stě let kupředu. Představil si verneovskou optikou svět 22. století. A i když mu z toho nevyšla žádná idylka, pesimistický konec převrátil v pravý opak.

Tam, kde u Verneovy předlohy vítězí marnost, pozvolné umírání a beznaděj, dominuje v rozhlasové inscenaci láska, víra v lepší budoucnost a naděje, že na světě ještě existuje místo, kde se dá žít svobodně a bez ztráty sebeúcty…

autor: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio

    Mohlo by vás zajímat

    Nejposlouchanější

    Více o tématu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.