Jsou Skety sobecké skety? Odpovídá kapelník Petr Wajsar
Je něco mezi živlem a přírodním úkazem. Skládá hudbu pro Pražské jaro i jazzové „ulítlosti“ pro skupinu Skety. Hraje na klavír a přitom zbožňuje elektroniku. A sám o sobě prohlašuje, že je pravověrným rockerem. V Petru Wajsarovi je zkrátka těžké se vyznat.
Skety jsou neobvyklá skupina s neobvyklým názvem. „Formace vznikla 2011 a všech šest členů je dost individualisticky založeno. Svoje mantinely si někdy vyhrazujeme dost výrazně,“ představuje Petr Wajsar kapelu, která na své dosud poslední album přizvala jako hosty například Vojtu Dyka nebo Kláru Vytiskovou.
Vokální bicí
Je to sextet, který používá vokální perkuse. „Toho, co dokáže vytvořit lidský hlas je nekonečná paleta. Je to skvělej pocit, když člověk dělá bicí,“ svěřuje se Petr Wajsar, který absenci nástrojů vnímá jako svého druhu svobodu. „Celou tu soupravu vlastně nepotřebujete.“
Členové souboru Skety prý jsou i nejsou jazzmani. „Nechceme být ve škatulce, i když jazzmani jsme. Jazz máme rádi všichni, ale nejsme ortodoxní a snažíme se to odstínit v repertoáru. Jazzový základ je tam značný a nejmíň jazzman jsem asi já.“
Jazzující rocker na Pražském jaru
Sám Wajsar na Pražské konzervatoři absolvoval v rámci oddělení populární hudby u Michala Pavlíčka. „Jsem pravověrný rocker,“ tvrdí o sobě člověk, který letos skládal i pro Pražské jaro na zadání: Napište něco, co by připomínalo Průvodce mladého člověka orchestrem od B. Brittena.
„Nejsem encyklopedický typ, takže jsem se vrhl do studia a rešerší. Bylo to náročné,“ přiznává skladatel a hudebník, který se prý vždycky snaží nenudit. „Mysl posluchače má pořád tendenci odbíhat, takže umět přitahovat pozornost je základ.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
