„Jsem hotelový typ.“ Bára Štěpánová a Miroslav Barabáš u Jana Čenského

„Jednu dobu mě doprovázel tak intenzivně, že mu odborník na vztahy doktor Šmolka říkal chůva.“ Bára má totiž jednu neuvěřitelnou vlastnost, zasmál se Miroslav. „Někam přijedeme, já vstupuji do šatny a už zakopávám o její věci. Ona jich tam má tolik, jako kdyby tam bylo pět hereček. Když odjíždíme, jsem jak přepadový oddíl. Ze všech koutů křičím ‚čistý, čistý‘.“

„Seznámili jsme se v roce 1994,“ vzpomíná Bára Štěpánová. „Ve tři v noci jsme šli po Karlově mostě a já mu říkala, že se se mnou chce vyspat jenom proto, že mě zná z televize a on mi na to řekl: Ale já tě vůbec neznám.“

Protože Miroslav nerad cestuje, svatební cesta nebyla. „Já bych jezdila víc, ale potřebuju jistotu hotelů. Jednou jsem byla s dcerou v soutěži, kde byla disciplína stavění stanu. Později mi prozradila, jak mě nenáviděla, když jsem ten stan nechtěla stavět.“

Tóny na křídlovku vyloudil už v pěti letech

„Táta neměl talent, ale měl doma křídlovku,“ vzpomíná na své hudební začátky Miroslav Barabáš. „Mí o hodně starší bratři nezahráli nic, já to zkusil v pěti letech a vyloudil tóny. Učitel nám pak udělal v Písku taneční orchestr a tehdy mě trumpeta chytila.“

A co na sebe prozradili partneři v závěrečném kvízu? Bára má ráda detektivky, hlavně ty, které napsal Jo Nesbo. Oblíbenou květinou je růže. A co se jídla týče, miluje mořské 'potvory'. „Musím je dělat, jenom když není Míra doma, on je nenávidí,“ přiznává.

Proč koupili s domem i pejska? Se kterými kapelami Miroslav Barabáš hrál? Jak se Bára Štěpánová učila na saxofon?