Josef Mareš: Záhadné bodnutí. Detektivka od kriminalisty a spoluautora Případů 1. oddělení

Záhadné bodnutí
Záhadné bodnutí

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Pod rozhlasovou hrou Záhadné bodnutí je podepsán vedoucí pražského oddělení vražd Josef Mareš. Poslouchejte do neděle 1. září.

Rozhlasová hra se podle skutečných událostí se natáčela i v autentickém prostředí. Příběh začíná voláním zoufalé ženy, která na policii oznamuje pobodání manžela blíže neurčeným násilníkem. Do bytu na Vinohradské ulici přijíždějí kpt. Šulc s kpt. Zavázalem, přičemž hned po prvním ohledání místa činu jim některé detaily nesedí… Autor se inspiroval skutečným případem z 90. let.

Rozhlasové „bodnutí“ Josefa Mareše

Josef Mareš

„Také tehdy se zdálo, že pachatelem je neznámý muž, ale posléze se ukázalo, že to všechno bylo jinak,“ říká šéf pražské mordparty. „Z reálu jsem ‚zkopíroval‘ i vztah mezi manžely. Dál jsem si dovolil trochu si vymýšlet.“ Scénář rozhlasové detektivky psal Josef Mareš poprvé. V čem je to jiné než psát pro TV?

„Prostě napíšete dialog, režisér možná poopraví nějaké to slovíčko, zvolí jinou intonaci hlasu, ale jinak s obsahem nic jiného nevymyslí. To v televizi autor do poslední chvíle trne, jak scénu režisér pojme a jak pak vyzní. Jinými slovy i dobrý scénář se dá natočit špatně. Opačně to pochopitelně platí také.“

Natáčení v autentickém prostředí

Drama Záhadné bodnutí spolurežíroval zvukový designér Filip Skuhrovec, který se rozhodl větší část textu natáčet v autentických prostředích

Role policistů režisérka Martina Schlegelová svěřila Ondřeji Vetchému a Davidovi Novotnému, manželský pár ztvárnili Tereza Bebarová a Jan Vondráček. Drama spolurežíroval zvukový designér Filip Skuhrovec, který se rozhodl větší část textu natáčet v autentických prostředích.

Točilo se v bytě Skuhrovce nebo v autě na dvorku Českého rozhlasu. Josefa Mareše realizace zajímala. „Ondra Vetchý si to dal jako podmínku, když roli kpt. Šulce bral,“ poznamenává kriminalista ke své přítomnosti „na place“.

Fanoušek rozhlasových her

Atmosféra natáčení ho potěšila. „Byla určitě uvolněnější než při televizním natáčení, kde je o hodně víc lidí, jsou větší nervy, víc se spěchá.“ Sám prý navzdory náročné profesi poslouchá rozhlasové hry docela často.

„Hlavně ty s dobrodružnou tematikou. Ne přímo z rádia, ale z internetu. Pouštím si je totiž na dobrou noc. A protože u nich pravidelně usínám, musím si je pustit znovu, abych věděl, jak to dopadlo. Doufám ale, že posluchači u mé hry usínat nebudou,“ směje se.

Z natáčení hry Záhadné bodnutí