Josef Mareš: Okno smrti. Preiss a Neužil v detektivce podle skutečného případu exšéfa pražské mordparty

8 fotografií

„Můj tehdejší vedoucí měl pocit, že jsem poslední dobou řešil až moc atraktivních případů, a proto jsem dostal za úkol prověřit smrt starší paní, kterou prošetřovalo místní oddělení Košíře,“ vzpomíná Josef Mareš.

Výjimečný případ

„Případ byl výjimečný hlavně rekonstrukcí včetně několika vyšetřovacích pokusů, které se prováděly přímo na místě, to znamená ve výšce 27 metrů. Od případů z divokých 90. let se odlišoval i tím, že na něm nepracoval celý tým kriminalistů, ale jen jeden vyšetřovatel. To ale neznamená, že bych ho vyřešil sám. Podílela se spousta kolegů z jiných oborů.“

„Součástí spisu byl posudek ze soudního lékařství, z psychiatrie a psychologie a z biomechaniky. Hodně pomohli i kolegové z fyziodetekce, tedy detektoru lži, a pochopitelně z oddělení videa. A nesmím zapomenout na hasiče, bez kterých by se rekonstrukce na místě nikdy neuskutečnila,“ říká bývalý vyšetřovatel.

Do scénáře zasáhl pes

Dramaturgyni už v první verzi scénáře zaujala zmínka o pejskovi. Sice pro děj není podstatný, nicméně představuje detail, co utkví v paměti. Také tento živočich je skutečný. „Fenka Bobí patrně neměla šťastné dětství,“ upřesňuje Josef Mareš.

„Je to nalezenec. Teď si ale užívá, našla si rodinu, kde je jí moc dobře. Padl takový hec, že ji nějakým způsobem musím zahrnout do scénáře. Překvapivě se ale Bobí aktivně zapojila i do samotného psaní. To když mi svými packami přešla přes odložený počítač a podařilo se jí vymazat část neuloženého textu. Asi se jí nezdál dost dobrý. Napsal jsem to tedy jinak. Takže pokud se posluchačům bude hra líbit, je to zcela jistě také její zásluha!“