Josef Klíma: Smířil jsem se s tím, že štěkáme, ale nic se nemusí stát

10. leden 2019

Novinář Josef Klíma se desítky let zabývá řadou kriminálních případů, jeho kauzy a knihy posloužily jako předlohy k filmům. Teď mu vyšla kniha Zločin jak ho pamatuju.

„Jsem jeden z mála žijících aktivních novinářů, který pamatuje všechny velké zločince od roku 1989. Jsou to vlastně dějiny státu viděné přes zločin. Zpovídal jsem lidi, kteří byli na straně zločinu, i ty, kteří ho potírali.“ Nemá někdy depresi z toho, že i když na něco poukáže, v trestně právní rovině se příliš nestane?

Smířil jsem se s tím, že jsme hlídací psi demokracie. Štěkáme, štěkáme, páníček z domu nevychází, zloděj už je na zahradě. Pak páníček vyjde, potřese si se zlodějem rukou, pes zaleze do boudy, je smutný, ale zase bude štěkat, až přijde zloděj.“

Jak se liší investigativní žurnalistika před lety a teď? „Dřív bylo víc práce v terénu. Dneska si neumím přestavit, jak jsme natáčeli bez mobilů. Bylo to složitější, ale byrokraticky jednodušší. Ministři a vyšetřovatelé byli zvyklí se s novináři normálně bavit.“

„Před osmi lety jsem si uvědomil, že se stýkám buď se zločinci, nebo s policisty, kteří svým způsobem mají povahově blízko k těm zločincům, ale že nemám čas na přátele, na divadlo, na hudbu. Tak jsem se vrátil k příběhům prostých lidí, abych měl v tom společenském kalu pozitivní motiv.“

Sedl někdy někomu na lep? Může se člověk ve vězení změnit? Jaké knihy má teď rozepsané? Je kauza, kterou nedotáhl?

autoři: Martina Kociánová, Zdenka Kuchyňová

Související