Josef Kainar: Hořce mám rád. Klára Sedláčková-Oltová a Jan Vondráček v dokudramatu ze série Příběhy slavých
Narodil se v Přerově ještě za Rakouska-Uherska. Po rozvodu rodičů žil s otcem, jeho sestra s matkou. Několikrát utekl z domu utekl, ve škole měl dvojky z mravů a musel i opakovat. Školu dvakrát změnil a odmaturoval až ve 21 letech, když už mu vycházely první básně. Ještě v 17 se ale pokusil o sebevraždu. Při vyšetřování pak do protokolu uvedl, že na sebe z revolveru vystřelil, aby pohnul srdcem jedné dívky...
Za hudební vzdělání vděčil své matce. Od 5 let hrál na housle, ve studentském orchestru pak na kytaru. Brzy zkoušel i komponovat a psát i texty. Zatímco v poezii ho na začátku ovlivnil František Halas, na začátku jeho textařské dráhy bylo blues. Překládal nebo spíš na melodii amerických hitů psal vlastní příběhy.
Přitom na filozofické fakultě v Praze studoval francouzštinu. Než ji zavřeli. Doma pak dělal železničního pochůzkáře, dělníka na pile a chvíli to zkoušel i jako kytarista Doležalova orchestru: „V tom absurdním životě si strašně hovím. Potkávám totiž nové lidi, příběhy, nové nesnáze.“
Básně, divadlo, reportáže
Během války navázal kontakt i s výtvarníky a literáty ze Skupina 42. A taky propadl kráse a „mytologii“ městské krajiny, kde místo víl potkáte metaře. Ne náhodou pak své sbírky básní pojmenoval Osudy a Nové mýty. Později pro noviny rovnost psal zprávy, glosy, reportáže.
Taky psal pro Divadlo satiry: kabaretní revui Cirkus Plechový nebo divadelní hru Akce Aibiš. V roce 1947 se stal autorem na volné noze a oženil se s ředitelkou loutkového divadla Radost, ketrou později vyměnil za její sekretářku. I když sám děti neměl, v roce 1948 překvapil sbírkou Říkadla s verši pro děti.
Socialističtí úderníci a Stalin
V 50. letech a v ideologii jedné vládnoucí strany ale napsal dvě sbírky Veliká láska a Český sen, kde veršuje o údernících nebo Stalinovi. Byl to prý omyl, za který se ale moc nestyděl. Prostě básnický vývoj, komentoval v roce 1964. V roce 1967 se z Kainara stal zasloužilý umělec.
O tři roky později měl být předsedou nového, socialistického Svazu českých spisovatelů. Funkci vlastně vzít musel, slíbili mu odpuštění velkého dluhu, který udělal na Dobříši. Členy nového svazu měli být pouze ke straně loajální tvůrci. Hodně se tím trápil, možná i proto nečekaně zemřel.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
