Josef Baxa: Norimberský proces vyslal světu zprávu, že na pozemskou spravedlnost není nikdy pozdě

Norimberský proces s hlavními válečnými zločinci vedly Spojené státy, Sovětský svaz, Francie a Velká Británie. V prvním procesu usedlo na lavici obžalovaných 24 nejdůležitějších představitelů poražené třetí říše. Z každé signatářské země byl přítomen jeden soudce a jeden náhradník. Jak se vůbec podařilo skloubit rozdílná práva? 

„Bylo to velmi složité. Již v průběhu války Spojenci přemýšleli o tom, jak naložit s hlavními viníky světového konfliktu. Názory se různily. Churchill a jiní například do určité doby říkali, že by se hlavní představitelé měli veřejně bez soudu zastřelit a tisíce německých důstojníků by se měly popravit pro výstrahu. Nakonec zvítězila myšlenka řádného procesu,“ říká v pořadu Jak to vidí... soudce Josef Baxa.

„Bylo to nesmírně složité. Soudci pocházeli z různých zemí, a tedy i z různých právních systémů. Nakonec vznikly dohody o právním půdorysu celého procesu.“

Výpověď o zlu

Norimberský proces – lavice obžalovaných. První řada: Göring, Hess, von Ribbentrop a Keitel. Druhá řada: Dönitz, Raeder, Schirach a Sauckel|foto:Český rozhlas

Norimberský proces byl výjimečný v mnoha směrech. Tím, že se ho účastnili aktéři mnoha zemí, odehrával se současně ve čtyřech jazycích. „Byl to heroický výkon a reálný začátek dnes už samozřejmého simultánního tlumočení,“ připomíná host Dvojky.

Proces s válečnými zločinci třetí říše dal také základ mezinárodnímu trestnímu právu. „Vydefinoval skutkové podstaty zločinů proti lidskosti, míru, válečných zločinů. Následně byly také přijaty důležité mezinárodní dokumenty jako Všeobecná deklarace lidských práv nebo různé ženevské úmluvy.“

Jako nejdůležitější výsledek norimberského procesu ale Josef Baxa vidí to, že je reálnou a poctivou výpovědí o nacistické éře. „Protokoly z procesů jsou veřejně k dispozici. Jsou tak trvalým zdrojem poznání toho, co se tenkrát stalo.“

Na spravedlnost není nikdy pozdě

Po hlavním procesu následovalo 12 menších procesů s dalšími aktéry, kteří se podíleli na nacistických zločinech – například s lékaři, právníky či soudci. „Všechny procesy vyvolávaly otázky na pomezí práva a morálky – zda je ke zločinu potřeba nějakého aktivního konání, nebo se dá na zlu podílet, i když člověk zůstane pasivní,“ přibližuje atmosféru soudů Josef Baxa.

Vyznění procesů bylo trochu oslabeno studenou válkou a téměř půl století trvalo, než se svět dohodl na zřízení stálého mezinárodního tribunálu, který dneska existuje v Haagu. Přesto se norimberský proces stal mementem.

„Mnoho zločinců sice uniklo, skrývalo se a bylo souzeno později. Důležité ale bylo, že během norimberského procesu byla přijata definice nepromlčitelnosti válečných zločinů. Jinými slovy bylo řečeno, že na pozemskou spravedlnost není nikdy pozdě,“ uzavírá Josef Baxa.

Další témata rozhovoru: úmrtí Kamily Moučkové a zakladatele kriminologie Oto Novotného; předání moci ve Spojených státech – mají mít poslední slovo voliči, nebo soudy?