Joe Pantoliano uměl v 17 číst jako dítě ze třetí třídy
Existují filmoví herci, kteří se takřka výhradně objevují ve vedlejších rolích a přesto jsou mezi diváky známí a populární. Přesně do této specifické kategorie patří také americký herec Joe Pantoliano, kterého jsme mohli vidět ve snímcích jako Uprchlík, Říše slunce Stevena Spielberga nebo Matrix. Joe Pantoliano je hostem karlovarského filmového festivalu, kde představuje pozoruhodný film s názvem Memento.
Nejen o tomto snímku si s Joem Pantolianem povídal Jiří Hošek.
Ve filmu jste se stal odborníkem na velmi specifické vedlejší role, které člověku většinou zůstanou v paměti. Jak jste k této specializaci přišel?
"Když je člověk americkým hercem, tak je zaškatulkován v jedné konkrétní typové kategorii. Takže v 95 procentech případů chytrý režisér najme někoho, kdo je ztotožněn s tou kterou postavou. V současné době hraju ve státech v televizním seriálu "Soprány" roli člověka, který je šílenec. To mi není vůbec blízké, ale být chvíli bláznivý, záludný, zlý, šílený nebo mít vražedné sklony. To všechno je úžasně osvobozující. V mém životě byla spousta lidí, které jsem měl občas chuť zabít. Myslím, že mě herectví v jistém smyslu zachránilo. Jsem taky moc rád, že patřím k těm lidem, kteří vydělávají peníze tím, co je baví. Americká herecká asociace má 130.000 členů, z čehož 40.000 nevydělá ročně žádné peníze. Dalších 40.000 si vydělá méně než 7.000 dolarů. Více než 200.000 dolarů pak vydělá jen 1560 herců."
Doufám, že nebudete mít vražedné sklony, až se Vám položím tuto otázku: Ve Vašem životopise jsem si přečetl, že jste v sedmnácti uměl číst jen jako dítě ze třetí třídy a že jste se své první role učil pouhým odposlechem. Vracíte se rád k tomuto období, nebo byste to radši vymazal z vaší paměti?
"Ne, ne, strašně si té doby cením a děkuji za ni Bohu. Všechno se po této zkušenosti zdá daleko příjemnější. Vzešel jsem úplně z ničeho. Jsem žijícím, dýchajícím příkladem toho, že když máte nějaký sen, tak je všechno možné. Je to jako když lidé kdysi snili o tom, že jednou skončí Studená válka, že padne komunismus. Chruščov Richardu Nixonovi během jejich památného setkání řekl, že jednou bude celá Amerika komunistická. A Nixon mu odpověděl: Samozřejmě a jednou bude celá východní Evropa a Rusko svobodné. Svoboda je úžasná věc. Ale mít možnost snít a naplňovat své sny je ta vůbec nejlepší věc na světě."
Do Karlových Varů jste přijel s filmem režiséra Christophera Nolana Memento. Jaké je podle Vás hlavní poselství tohoto filmu.
"Myslím si, že Memento je velmi neobvyklý počin. Stejně jako náš rozhovor je o paměti. Je to o chlapíkovi, který nemá krátkodobou paměť. Pamatuje si věci jen pět minut. Bez paměti nejsme ničím. Nepamatovali bychom si svoji rodinu, nepamatovali bychom si, že Váš národ byl ještě před deseti lety utlačován. Ale jinak se jedná o klasický ale i zábavný film. Přesně se hodí na festival, jako je tento, který není o prodeji, ale o poctách."
Režisér Nolan ve filmu střídá barevný materiál s černobílým,. Jak se vám líbí tenhle nápad?
"Myslím si, že Nolan s námi tímto způsobem hraje určitou hru. Nolan využívá toho, že v životě není nic černobílého. Všechno je šedé. Neexistuje stoprocentní dobro ani stoprocentní zlo. Nolan střídáním barev manipuluje s diváky v tom smyslu, že si při změně barvy řeknou: "Aha, tak tohle musí být pravda!" Ale divák nemá úplně jasno, dokud ten film nevidí dvakrát nebo třikrát. Ve Státech se ten film stal kultovní záležitostí. Už je v kinech 120 dní a lidé na něj stále masově chodí."
