Jitka Molavcová je pěkně trhlá. Za 42 let jsme se ale ještě nepohádali, svěřuje se Jiří Suchý

Jiří Suchý započal svou činnost v divadelní branži spoluzaložením Divadla Na zábradlí. Jeho výkon nebyl ale dostatečně přesvědčivý a tak mu bylo naznačeno, aby nadále pokračoval ve spolupráci jenom jako skladatel.

„V době, kdy jsem byl zapřísáhlým odpůrcem hraní se vrátil Šlitr z Bruselu. Přesvědčil mne, ať uděláme hudební divadlo. To on je iniciátorem,“ vysvětluje vznik divadla Semafor. Svou samostatnou divadelní činnost začal po boku Jiřího Šlitra a Ferdinanda Havlíka v roce 1959.

Sedm malých forem?

Jméno Semafor vzniklo podle Jiřího Suchého postupně. „Původně se jmenovalo Dimafor: divadlo malých forem. Nějak mi to ale nesedělo a pořád jsem hledal, jak změnit první slabiku a zdůvodnit ji.“

„Poté mne napadlo, že seznam forem, které budeme vyznávat bude sedm. A kamarádi to přijali. Ne vše se podařilo realizovat, ale pak přišly další, které byly ještě lepší. Dodnes tedy neumím přesně říci, které formy to přesně jsou.“

Od roku 1960 spolupracovali Jiří Suchý a Jiří Šlitr i s Českým rozhlasem. Cestu se jim snažil ztížit hodnostář, který prohlásil, že do vysílání budou zařazeni jen přes jeho mrtvolu. Když ale začali vydávat desky ve statisícových nákladech, neměl jinou možnost|foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu, Český rozhlas

Slávu si člověk užívá jen na začátku

Oba herci spolu velmi rychle dovedli skvěle spolupracovat a jejich divadelní hry začaly být dlouho dopředu vyprodané. Svou slávu si z počátku velmi užívali. „V první fázi je sláva skvělá. Pak ale začne obtěžovat. Poslední fází je potom apatie, kdy už člověk raději nevnímá okolí,“ říká Jiří Suchý.

„První, co čnělo, byl Jonáš a tingltangl. Následovala naše opera, která se hrála i v Národním divadle. Poté bych rád ještě vzpomněl na Víkend s Krausovou nebo Kytici.“ U posledně jmenované převzal po zesnulém Jiřím Šlitrovi otěže skladatelství Ferdinand Havlík.

Nechtěl jsem, aby Šlitra nahradil muž

Jiří Suchý potřeboval k sobě do týmu novou tvář. Na scénu přichází Jitka Moravcová. V divadle Semafor přitom začínala jako šansonierka. „Zjistili jsme, že ona je pěkně trhlá, má smysl pro legraci a komiku. Najednou to rozbalila a my jsme z toho byli nadšeni,“ vzpomíná Jiří Suchý.

„Nechtěl jsem, aby to byl muž, kvůli budoucímu srovnávání každého výkonu. Proto padla volba logicky na ni. Spolupráce se Šlitrem trvala osm let, s Molavcovou 42 let. Za celou dobu jsme se ani jednou nepohádali.“