Jít za svým snem… vzpomínka na Danu Medřickou
Jsou herci, kteří propadli touze po prknech, jež znamenají svět, už v dětském věku. Mezi takové patřila i Dana Medřická, která v jednom rozhlasovém pořadu vzpomíná na to, že sen o herecké dráze se jí v hlavě zrodil poté, kdy jako dítě navštívila představení Zeyerovy hry Radúz a Mahulena. A za splněním svého snu pak šla důsledně. Stala se z ní posléze jedna z nejlepších a nejpřesvědčivějších hereček, kterou česká jeviště kdy měla.
Přitom cesta za oním snem nebyla snadná ani přímočará. Rozhodně ji v tom nepodporoval její otec, který si přál, aby dcera měla praktičtější a „solidnější“ povolání. Dana nesměla jít na konzervatoř, namísto toho vystudovala dívčí gymnázium v Praze v Dušní ulici. Pak se vrhla konečně do studia na herecké konzervatoři, ale nedokončila ho. Soukromě studovala herectví u slavné herečky Národního divadla Anny Suchánkové. Začala hrát divadlo v holešovické Uranii a malostranské Umělecké besedě. V roce 1940 získala první profesionální angažmá – v Zemském divadle v Brně.
Jenomže nacisti brněnské divadlo v roce 1941 zavřeli. Dana Medřická odešla do plzeňského divadla. O dva roky později se vrátila do pražské Uranie. Po válce pak přešla do Městských divadel pražských. V roce 1960 se stala členkou činohry Národního divadla v Praze. Zde působila až do své předčasné smrti v roce 1983. Jednou z nejúspěšnějších rolí, které v době svého mládí ztvárnila, byla její nezapomenutelná Slávka Hlubinová ze Šrámkova Měsíce nad řekou. Hrála ji v Plzni i v Praze… konečně pak v Krškově slavném filmu.
Dana Medřická s Janou Drbohlavovou při natáčení Stehlíkovy rozhlasové hry Linka důvěry (1966); foto- Archivní a programové fondy Českého rozhlasu
Kdybychom měli připomenout alespoň několik slavných rolí Dany Medřické, které ztvárnila buď na scéně Městských divadel pražských, nebo na scéně Národního divadla, pak bychom neměli zapomenout na její Amélii ze hry Eduarda de Filippa Neapol, město miliónů, Lízu z Nashova Obchodníka s deštěm, Blanche z Williamsovy Tramvaje do stanice touha, La Ponciu z Lorcova Domu doni Bernardy, či Matku Kuráž ze stejnojmenné hry Brechtovy.
Vrcholem její tvorby se pak stala postava Eržiky Orbánové z Örkenyho Kočičí hry. V době, kdy vedení Národního divadlo svěřilo úlohu v této nepřeíliš známé hře herečce, která pro své nekompromisní postoje a názory nebyla u normalizačního vedení ND v oblibě, nikdo netušil, že se inscenace (premiéru měla v roce 1974) stane divácky nejúspěšnějším titulem v celé historii Národního divadla. Kočičí hra s Danou Medřickou a Vlastou Fabianovou dosáhla do roku 1982 celkem 403 repríz.
Dana Medřická jako Tekla v rozhlasové adaptaci Gogolovy Ženitby - 1982
Řadu nezapomenutelných rolí vytvořila Dana Medřická také ve filmu, v televizních inscenacích a celé řadě rozhlasových nahrávek. Z nich přinášíme několik fotografií a tři zvukové ukázky.
Dana Medřická se narodila před pětadevadesáti lety 11. července 1920 v Praze. Zde také zemřela 21. ledna 1983 ve věku šedesáti dvou let.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
