Jiří Stránský: Jen ten život nebrat moc vážně

24. srpen 2016

Autor Zdivočelé země a dalších mnoha románů zůstává navzdory mnohaletým kriminálům životní optimista. Má to v rodině. Po babičce, „paní ministerské předsedové“.

Jiří Stránský po otci zdědil šlechtické předky a jeho kmotrem byl Jan Masaryk. Z maminčiny strany je totiž vnukem prvorepublikového premiéra Jana Malypetra. „Moje babička, paní ministerská předsedová, byla ale ze selského rodu. A zásadně používala zdravý selský rozum,“ glosuje spisovatel.

„Jednou zastihla na zahradě Jana Masaryka v hovoru s Karlem Čapkem, jak se snažili co nejpřesněji pojmenovat rozdíl mezi pesimistou a optimistou. Moc to pánům nešlo. Babička jim řekla: Mládenci, snažím se vám porozumět, ale moc mi to nejde. Myslím si, že je to jednoduché: optimistu víc věcí těší a pesimistu víc věcí štve!“

Cena (a přátelství) Arnošta Lustiga

Stránský dostal před pár dny Cenu Arnošta Lustiga za rozvoj morálních hodnot ve společnosti. Právě s Lustigem bývali kamarádi. „Měl jsem obavu, aby to nebylo někomu podezřelé,“ svěřuje se. „Spojovala nás spousta věcí. Dělali jsme si legraci, kterou třeba ostatní kolem nechápali.“

Mimo to ale měli podobnou životní zkušenost. I Lustig ale škrtnul nenávist a závist a byl rozšafný optimista. „Taky když jsem měl cenu dostat, prosil jsem, aby to nebylo bráno příliš vážně. Protože jsme se oba snažili věci odlehčovat, aby si lidé nepřipouštěli pitomosti, které za to nestojí.“

Proto si nevážíme názoru druhých

Co by popřál naší společnosti do dalších let? „Abychom byli k sobě slušní a vážili si názoru toho druhého. Aby ten, kdo má jiný názor, nebyl naším nepřítelem. Ale my to nedovedeme jen proto, že jsme se jako národ dopustili té chyby, že jsme si po roce 1989 nezametli před vlastním prahem.“

Všechny audiozáznamy pořadu Noční Mikrofórum najdete v Archivu pořadů.

Spustit audio