Jiří Šlitr: Doktor Klavír. Alexej Pyško a Petra Špalková v dokudramatu ze série Příběhy slavných

Svůj život spojil s herečkou a konferenciérkou Sylvou Daníčkovou. Nikdy se nevzali. Jejich láska byla bouřlivá. Zvlášť když těžko odolával dalším múzám. Patřila k nim i mladičká Jitka Maxová, která s ním o Vánocích (26. prosince) 1969 zemřela v posteli na otravu svítiplynem. Mluvilo se o sebevraždě, o vraždě a spiknutí. Vyšetřovatelé nakonec potvrdili, že šlo o náhodu.

O jeho dceři Dominice z „vedlejšího“ poměru do jeho smrti nevěděl nikdo. Teprve tříletá holčička se stala jedinou právoplatnou dědičkou. Měl ale i dalšího potomka, ještě o dva roky staršího syna Petra. V matrice otcovo jméno nenajdete. To, že je synem Jiřího Šlitra, je prý ale vidět na první pohled.

Šlitrovo umělecké diletantství

Jiří Šlitr byl rodákem z Lhoty Zálesní. Po maturitě v Rychnově nad Kněžnou pracoval ve strýcově sklárně, aby se vyhnul totálnímu nasazení. Vystudoval práva, ale bavila ho hudba. Ještě v Rychnově založil Rychnovský dixieland. V roce 1957 zhudebnil první Suchého text a ten rok ještě spolu s Ferdinandem Havlíkem založili Semafor.

Jako herci vystoupili oba Jirkové na jeviště až v inscenaci Jonáš a tingl tangl. Šlitrovo herectví bylo prkenné. Mluvil podivně vysoko postaveným hlasem, působil naivně až hloupě. Ale publikum z něj bylo nadšené. A podobné to bylo se Šlitrovým zpěvem. Jako „zpěvák-komik“ obsadil v roce 1963 i 20. místo v anketě Zlatý slavík.

Úspěch ale Šlitr slavil i jako plodný malíř a grafik. Ilustroval kolem 20 knih, vystavoval, na vojně byl výtvarníkem Ústředního domu armády. Přitom ve všem, v čem vynikal, byl samouk. „Jsem takový geniální univerzální diletant,“ říkal o sobě.