Jiří Pavlica je prý bohatý svojí svobodou

Alternativní Hradišťan

Už od deseti let hrál v cimbálové kapele v Uherském Hradišti. I přes přirozený talent se ovšem ponořil do studií ekonomie, z čehož vybředl až po sléze - jako absolvent hudební vědy a teorie kultury na FF Univerzity Palackého v Olomouci.
Zároveň se tehdy na brněnské JAMU nepřestával zdokonalovat ve hře na housle, kde také vystudoval hudební skladbu a po působení v seskupení Javory stanul v čele Hradišťanu. S muzikou vystupuje J. Pavlica dodnes a pod jeho vedením se těleso proměnilo v alternativní hudební celek, kterému není žádný „dobrý“ hudební žánr cizí.

Svoboda a umění

„Jsem bohatý svojí svobodou. Bohatství je pomíjivé a já ho vidím v něčem jiném.“ Slova J. Pavlici vystihují nejen jeho přístup k hudební tvorbě, ale i k životu samému. Člověk by se prý neměl stát otrokem, a to ani otrokem svobody: „Pro mě byl zásadní životní zlom, když jsem si vytýčil vlastní mantinely a šel pouze za tím, co mě zajímá. Do našich životů se dnes rafinovaně vkrádá pomyslný informační smog a zahlcuje naši mysl. Spousta věcí, které nás obklopují, jsou nesmyly.“ V každém případě pomyslná omezení nejsou v umělcově tvorbě absolutně patrná. Propojuje hudební žánry tak, jako by si ani neuvědomoval hranice, které je vzájemně oddělují: „Já nesouhlasím s lidmi co mi říkají, že bourám hranice. Osobně o své muzice tvrdím, že naopak vytváří mosty.“ Nejčastěji skloňovaným slovem z úst J. Pavlici byla tedy „svoboda“. Ta je prý tím stavebním kamenem z něhož neustále vychází: „Z podstaty bytí svobodu vnímám jako všeobjímající princip. Z filozofického hlediska je to pro mě velmi důležité, člověk nemůže být nikdy zotročen.“

Jiří Pavlica|foto: Jan Sklenář

Jiří Pavlica jako budovatel mostů

„Obecně společnost trpí jistou vykořeněností. Tedy ztráty povědomí o tom, že cosi bylo před námi. V mnohém ale byli ti, co nám předcházeli, moudřejší. Neměli bychom být tedy příliš hrdí na to, co dokážeme.“ Podle hudebníka se dnešní společnost posouvá vpřed příliš rychle aniž by se mnohdy ohlédla a poučila z historie. Možná právě díky tomuto přesvědčení se J. Pavlica aktuálně zaměřil na oratorium inspirované odkazem sv. Vojtěcha: „On byl Evropan a byl tím, který vzešel z Čech. Vzdělání ovšem získal v Německu a jako blízký rádce se ocitl po boku císaře, papeže i králů. Velmi silně jej vnímají Maďaři, Poláci i Němci. Jeho život byl spjat s prvopočátky sjednocování evropských států.“ Přestože jsme o 1000 let dále, pohnutky a samotná lidská postata se prý stále nemění. Láska a poznání, které sv. Vojtěch šířil, přetrvá na věky.

Více se dozvíte v audiozáznamu rozhovoru...