Jiří Hlaváč: Paměť národa je také citová. Patří k ní euforie i hořkost

4. říjen 2018
Okupace Prahy sovětskými vojsky v roce 1968

Osmičkový rok vybízí k zamyšlení, jaký smysl má připomínat si klíčové okamžiky národní historie. Co pro nás dnes znamená odkaz osudových osmičkových let 20. století?

Podle nedávného společného průzkumu sociologických ústavů české a slovenské Akademie věd hodnotí Češi a Slováci jako nejvýznamnější událost sametovou revoluci. „Lidé vycházejí ze své zkušenosti, že revoluce změnila jejich životy zásadním způsobem k lepšímu, co se týče poskytnutých šancí,“ myslí si Jiří Hlaváč.

Podomácku vyrobený plakát, kterým lidé v srpnu 1968 dávali najevo nesouhlas s okupací

„Velmi se mi líbí termín paměť národa, který má připomínat momenty, jež měly v životě a vývoji národa zásadní význam.“ Hudebník a vysokoškolský pedagog zmiňuje klíčové roky 1948 a 1968. „V obou případech jsme kvůli emigraci přišli o tisíce osobností, které tento národ mohly významně ovlivnit, ale poznamenaly národy jiné a sem se už nikdy profesně nevrátily. A to je nevyčíslitelná ztráta.“

K historické paměti patří i emoce

Paměť národa je podle Jiřího Hlaváče nejen faktická, ale i citová. S klíčovými okamžiky dějin jsou spjaté silné emoce. „Vedle euforie přicházelo i zklamání, bolest a hořkost. To všechno jsou vnitřní stavy, které se týkaly milionů lidí,“ říká uznávaný klarinetista.

„Tahle paměť národ svým způsobem profiluje a má nám stále vracet určité momenty, kdy si řekneme: Fajn, že už v tomto nemusím žít. Že nemusím mít obavu, jestli ráno nezaklepe na dveře někdo, koho neznám, a neřekne: Oblečte se a pojďte s námi…“

Další témata rozhovoru: Začal akademický rok. Jaké jsou vzdělávací požadavky EU na vysoké školy? Co by koncepčně prospělo českému vzdělávacímu systému? Co mohou říct foglarovky dnešní mladé generaci? A jak si stojí ženy v uměleckých profesích?

Spustit audio
autoři: Zita Senková, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související