Jiří Hlaváč: Kauza (ne)vyznamenání Jiřího Bradyho? 28. říjen je svátek republiky. Ne prezidenta

26. říjen 2016

Máme všechny informace k posouzení aféry kolem státních vyznamenání a návštěvy dalajlámy? Ptá se v pořadu Jak to vidí… Zita Senková skladatele a hudebního pedagoga Jiřího Hlaváče. Tomu v celé kauze (ne)vyznamenání Jířího Bradyho chybí vysvětlení, jak toto nedorozumění vzniklo a co se doopravdy stalo. Sám Hlaváč zastává tři základní postuláty: slušnost, objektivita a korektnost. „Těmi se řídím celý život tak, aby navíc pravda vítězila. Nejraději tedy zvítězila.“

Jiří Brady, který prošel terezínským ghettem a své zkušenosti předával dalším s varováním před návratem totalitních režimů, Řád T. G. Masaryka z rukou prezidenta 28. října nedostane. Od premiéra ale dostane medaili Karla Kramáře. A nejen ji.

V reakci se ale někteří politici nechtějí vůbec zúčastnit udělování státních vyznamenání ve Vladislavském sále. „28. říjen je svátkem nejen naší státnosti, ale taky suverenity,“ připomíná Jiří Hlaváč. 

„Teď tady máme neochotu a přetahovanou z jedné i druhé strany. To je mi líto. Tady má jít o pravdu, která vítězí. To je pro mne poselství pro 28. říjen. Já chci žít jako suverénní občan suverénního státu. Chci žít v pravdě!“

„Souhlasím s názorem, že jde o svátek republiky, ne prezidenta Zemana. Oslavy české státnosti tady byly dřív, než kterýkoli z novodobých prezidentů. Mějme úctu alespoň k některým klíčovým událostem a osobnostem naší země,“ říká Hlaváč.

„Já chci žít v prostředí, které mohu sám ovlivnit, a taky si jen tak nezadat. Platí to pro každého z nás, politika i občana.“

autoři: lup , zis , Jiří Hlaváč
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.