Jiří Hlaváč: Jsem hrdý na to, že jsem český hudebník! To je mé vnitřní vlastenectví

17. listopad 1989
17. listopad 1989
První máj je nejen symbolem lásky, ale také Svátkem práce. Naštěstí už nemusíme „dobrovolně“ mávat v prvomájových průvodech pracujících a oslavovat předčasné splnění některé z pětiletek.

Hudební pedagog a klarinetista Jiří Hlaváč vnímá Mmáj jako měsíc plný květů a vnitřní pohody. „Kdo by nechtěl tento stav lásky a svobody vnímat opakovaně. Je to přece základní atribut lidské existence.“

Láska má mnoho podob

Láska může mít mnoho podob. Jiná je mezi mužem a ženou, rodičovská, nebo láska dětí k rodičům. Někdy milujeme své učitele, jindy trenéry. „Vždy to jsou ale osobnosti, které to s námi myslí dobře, kteří nás nechají být sami sebou, dokáží naši osobnost obohatit. To je podstata lásky,“ říká hudebník.

Vlastenectví i ve 21. století

Existuje ale i láska k vlasti. Češi by měli být hrdi nejen na to, že máme nějakou zlatou olympijskou medaili, ale i na naši historii, na osobnosti minulé, ale i ty současné.

Čtěte také


Jiří HlaváčKterý jiný národ dokázal v uplynulých třech stoletích vygenerovat takové osobnosti, jakými byli Kramář, Vaňhal, Mysliveček, Černohorský, Zelenka, Dvořák, Smetana, Janáček, Martinů?

„Měli bychom být hrdí na to, že i tak malinký národ dokázal uhájit svou existenci po celá staletí. Naši lidé byli schopni konkurovat daleko početnějším mocnostem, a to jak svým věděním, schopností předvídat, vědeckým výzkumem a taky uměleckými činy.“

„To přece o něčem vypovídá. To je mé vnitřní vlastenectví! Jsem hrdý, že jsem český hudebník navazující nejen na tyto osobnosti,“ dodává.

Vyprázdněné pojmy

Hudebník chce věřit tomu, že svoboda, čest a lidská důstojnost nejsou dnes jen prázdné pojmy. A že nad námi stále visí memento minulých událostí. Jako třeba 70. výročí konce 2. světové války.


Jiří HlaváčŽít v bezpečí a míru není fádní pocit a musíme ho umět každý den obhajovat. A to jak svým rozhodováním a volbou. To všechno máme jen ve svých vlastních rukou.

Nepřítel nikdy nespí

„Doufám, že se lidé nezměnili natolik, aby jim bylo jedno, jak se chovají. Člověk by měl jednat zásadově, čestně, objektivně, spravedlivě. Doufám, že lidé budou velmi opatrní k tomu, aby se tady znova neobjevili pseudohitlerové a pseudomusoliniové. Oni tady už jsou, používají různé mimikry a mají jiné kostýmy. Jsou už nachystaní.“

03345145.jpeg

Jestliže polevíme, znovu se tady objeví trhlina v celkovém obranném systému. A z historie víme, že se do trhlin nevstupuje s čistými úmysly. „Vždy za tím byla touha po moci a touha porobit ostatní. Važme si toho, že máme svobodu a umíme nést odpovědnost za dnešek i za další desetiletí!“

1. máj 1981, Letná

Jak budeme vzpomínat na válku bez pamětníků? Proč nemáme jen věřit a čekat se založenýma rukama? A jak vzpomíná na nezapomenutelnou recitaci Máchova Máje Rudolfem Hrušínským? Poslechněte si ze záznamu v iRadiu.