Jezerní běh mosteckou krajinou s Ivanou Růžičkovou

27. květen 2012

Krajina podkrušnohorské hnědouhelné pánve se stala symbolem měsíční krajiny. Vyuhlené díry přitom dnes už spíš než vyprahlou poušť připomínají zelenou džungli. Vrátili se sem ptáci, zvěř i obojživelníci. Lidé však jen nedůvěřivě přihlížejí zpovzdálí. Dokument o krajině výsypek, jezer a rypadel a lidem, kteří v ní přesto nacházejí nevšední kouzlo, natočila Ivana Růžičková. Její Krajinu paradoxu vysíláme v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace ve vltavské Čajovně v neděli 27. května 2012 od 19.00.

Smutná, měsíční, divoká, jezerní, uhelná, industriální, rozechvělá, rodící se, divná. Takové mohou být přívlastky krajiny mezi městem Most a Zámkem Jezeří v Krušných horách, přes kterou 16. června povede zážitkový sportovní happening s názvem Jezerní běh. Jeho trasa povede přes rekultivované výsypky, nově se rodící jezera, skládky a důlní propadliny až do bučin Krušných hor kolem Zámku Jezeří. Účastníci uvidí apokalyptická industriální panoramata ale i romantická zátiší a tůňky plné obojživelníků. Tahle krajina povětšinou návštěvníky neláká. Chodí sem jen kočárkáři sbírat železo, fotografové zvěčňovat ošklivost, mostecká mládež kouřit a biologové mapovat unikátní živočichy. Místní obyvatelé tuto zónu raději objíždějí po silnici č. 27 z Litvínova do Mostu. Že kolem ní právě projíždějí, jim připomínají jen výstražné značky s nápisem: Rozsvítí-li se červené světlo, vypněte motory, nekuřte!

02635165.jpeg

Jedním z organizátorů Jezerního běhu je i spisovatel a dokumentarista Martin Ryšavý. Už rok na Mostecku natáčí film s názvem Na vodě, a jak říká v pořadu, nejvíc ho na místní krajině fascinují četné diskuse o tom, jak by měly severní Čechy vypadat. Nikdo to pořádně neví. Všichni se ale shodují na tom, že by měly vypadat „jinak“ než jaké jsou teď.

02635166.jpeg

Na startu Jezerního běhu potkáte i litvínovského ornitologa Michala Porteše. V dokumentu hovoří o ptačích pozorovatelnách na Mostecku, které mapoval už jeho děda. On sám v jeho práci pokračuje. Když ale v jeho zápiscích narazí na místa, která už neexistují, přepadá ho úzkost. Vyuhlené liduprázdné jámy a výsypky sice poskytují ptákům ideální podmínky pro život, ale dokáže tu žít i on sám, když mu za okny hučí těžební stroje a pod rypadlem nenávratně mizí místa jeho dětství?

Jiný rodák z Mostu, který se vypravil na trasu Jezerního běhu, v tom už má jasno. Fotograf severu Ibra Ibrahimovičse raději odstěhoval a žije v Praze. Jezdí sem už jen dokumentovat zmar a vzpomínat na dětství. Proměnu místní krajiny už skoro třicet let pozoruje z vlaku i sudetský poutník a hudebník Petr Linhart. Jak svěřuje mikrofonu, vždycky chtěl mezi Mostem a Chomutovem z vlaku vystoupit a nechat se spolknout měsíční krajinou. Tehdy to nešlo. Dnes se prochází kolem jezera Most, vnímá křehkost a mladost bujně zelených náletových travin podél břehů a brouká si píseň Zatopené doly. Také on se jako chodec šestnáctého června vypraví do útrob výsypek zdolat trasu dlouhou 23 a půl kilometrů.

Pouť za smyslem Mostecké krajiny zakončí jako ostatní účastníci na zámku Jezeří. A právě tady končí i putování krajinou „s přívlastkem“.

autor: ruz
Spustit audio