Jediná rozhlasová stanice na světě, která má svůj vlastní trezor. Tady bydlí rozhlas Brno. VIDEO
V roce 1925 proběhlo slavnostní otevření okrasné zahrady v samém centru Brna. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby to nebyla střešní zahrada někdejší budovy banky Union, současného sídla Českého rozhlasu Brno. Asi jediné rozhlasové stanice světa, která má svůj trezor.
Po původní zahradě už dnes není ani památky. „Byla tady asi deset let, pak ale přišel protektorát a místo udržovaných záhonů tady správce choval drobná hospodářská zvířata,“ říká editor brněnského rozhlasu Miloš Šenkýř.
Že by pestrobarevné gladioly vystřídaly mečící kozy nebo králíci? „Jeden výrazný pozůstatek po bývalé zahradě je ale dodnes patrný: zakončení světlíku totiž vypadá jako skleník,“ hned doplňuje průvodce a architekt David Vávra. Má prosklené stěny i sedlovou střechu. Při západu slunce procházejí jeho paprsky skleněnými tabulkami, které se proměňují skoro ve zlaté cihly. Kde je dnes bankovní trezor?
Rozhlasový trezor?
Trezor je hned pod vstupní halou s bývalými přepážkam. Místnost je velká asi 6x6 metrů, takže by se dovnitř klidně vešlo i několik lidí. Stačí odemknout několik zámků, otočit klasickým mosazným kotoučem, otevřít masivní černé dveře a jste uvnitř. V nedobytném srdci banky Union, které hlídalo několik strážných.
„Z trezoru se stal rozhlasový depozitář, ale přilehlá chodba se občas využívala k natáčení ozvěny pro nějakou z her nebo pohádek,“ vysvětluje Šenkýř. Zbytek suterénu se při rekonstrukci přestavěl na moderní archiv, ve kterém „odpočívají“ cenné nahrávky a listinné archiválie. „Co bude z trezorem se teprve uvidí, možná, nějaká archivní místnost,“ dodává.
Exteriér:
Monumentální proporce budovy s travertinovým soklem přes první dvě podlaží. Vertikální průběžné schodišťové okno, kde je poslední patro, v souvislosti s vedlejší věží kostela, ustoupeno. Úplně pod střechou je vidět výrazná, čtvercovitě členěná, římsa.
Kdo byl architekt Wiesner?
Jeden z nejvýznamnějších brněnských tvůrců. Münzova vila, vila Stiassni, palác Morava nebo brněnské krematorium – to jsou jen některé z jeho staveb. Kvůli svému židovskému původu musel na sklonku 30. let utéct před nacisty. Pak žil ve Velké Británii, kde učil na univerzitě v Liverpoolu. Wiesnerova brněnská banka Union je od roku 1958 nemovitou kulturní památkou.
Kde bývalá banka vůbec stojí?
Na Beethovenově ulici, minutu chůze od hlavního brněnského náměstí Svobody. Na jejím pravém konci najdete neoklasicistní palác – rektorát Janáčkovy akademie múzických umění a na levém barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Mezi oběma budovami býval jezuitský klášter proměněný později v kasárna a zbořený roku 1904.
Na jeho místě vyrostla (v letech 1923–1925) moderní budova, sídlo brněnské pobočky banky Union, kterou navrhl architekt Ernst Wiesner v tehdy mladém funkcionalistickém stylu.
Svůj původ nezapře
„Vstupní dvorana má původní design. Mramorem lemované rohy, několik dřevěných dveří, litinové topení. Celkový dojem ale kazí snížené podhledy a moderní kancelářský koberec. Ale aspoň nevidíme místa, kde je originální mramorová podlaha přelita betonem,“ říká průvodce a architekt David Vávra.
Za skleněnou stěnou byla kdysi velkolepá hala s přepážkami, kam si lidé chodili pro peníze. Cinkot mincí a šustění bankovek tu ale v polovině 20. století utichly a své místo tady od roku 1950 má Československý rozhlas Brno, jako regionální studio.
Bankovní interiér
„Původní velký prostor byl rozdělený příčkami a vzniklo několik studií se samostatnými režiemi. To největší má číslo osm,“ vysvětluje brněnský editor. Natáčejí se tady rozhlasové hry, pohádky a třeba Toulky českou minulostí. Dochovalo se i pár pozůstatků bankovní éry jako je výška sálu přes dvě patra nebo řada sloupů uprostřed místnosti.
Zajímavý detail mají zamřížovaná okna, a jejich ovládací táhlo k otvírání. Wiesnerovu „práci“ najdete i na toaletách: jednak šikmé výklopné okénko a pak stropní ručně otočný ventilátor. „Jsou to kotouče s výsečemi, se kterými když se správně pootočí, připomíná kolečko piktogram radioaktivity. Možná proto, že odéry, které tudy procházejí, jsou někdy stejně toxické,“ komentuje Vávra.
Průvodce: David Vávra
Host: editor brněnského rozhlasu Miloš Šenkýř
Účinkují: Lucie Pernetová a Václav Jílek
Mistři zvuku: Martin Dušek a Jitka Kundrumová
Hudba: Tomáš Pernický
Scénář a režie: Jan Herget
Ředitelské patro
V mezaninu najdete „ředitelské patro“, protože v bývalé kanceláři ředitele banky teď úřaduje taky ředitel, ale rozhlasový. Z přízemí sem vede velkorysé schodiště obložené ušlechtilým kamenem a stěny v hale lemuje mramor. Na patře je i zasedačka, ale s atmosférou 70. let.
Dýhové desky na stěnách, desítky zlatavých válečků, které visí ze stropu s prostými žárovkami. „Tuto podobu dostala zasedací místnost při rekonstrukci v roce 1979 a interiér má odkazovat k „bruselskému stylu“. „V tomto případě by na těch táccích měly být ještě belgické pralinky,“ doplňuje brněnského editora Vávra.
Jak se tam dostává denní světlo?
Architekt Ernst Wiesner dokázal přivést denní světlo i do středu své sedmipodlažní budovy. Jak? S pomocí velkorysého světlíku o rozměrech 3x3 m. Jeho stěny jsou v maximální míře prosklené a příjemně prosvětlují přilehlé místnosti a chodby. Podélná okna se dají vyklopit a umožňují tak cirkulaci vzduchu ve všech čtyřech patrech, kterými světlík stoupá vzhůru.
Točité schodiště ve tvaru písmene U je dalším architektonickým skvostem. Jako elegantní gymnastická stuha se vine z přízemí až na střechu a umožní vám rychlou prohlídku vyšších pater.
První patro zabírají vysílací studia a redakce zpravodajství. Ve druhém a ve třetím vznikají hudební a dramatické pořady a také dokumenty. Ve čtvrtém byl kdysi ředitelský byt, který se v 50. letech stal působištěm několika básníků. Svou pracovnu tady měli Oldřich Mikulášek a Jan Skácel. A v posledním patře, kde schodiště končí, býval byt správce a protektorátního chovatele králíků.
Pár dat Čs. rozhlasu Brno:
1924 – zahájení samostatného vysílání Československého rozhlasu Brno ve věži Zemského domu
1929 – nová vysílací a natáčecí studia v areálu sokolského Stadionu
1945 – znárodnění bank
1949 – snaha dostat roztroušená pracoviště pod jednu střechu, která se o rok později podařila v budově banky
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
