Je zázrak, že mi fotografie proměnila vnímání světa v relativně pozdním věku, míní Miloš Nejezchleb
První foťák si pořídil jako čtrnáctiletý, ale záhy mu ho ukradli. Další pak až ve třiatřiceti v souvislosti s narozením dcery.
„Beru jako obrovský dar umět se na věci dívat jiným pohledem a hledat třeba i něco, co jiní nevidí,” tvrdí úspěšný fotograf ověnčený mnoha tuzemskými i zahraničními oceněními.
Jeho posledním triumfem je titul Umělecký fotograf roku v soutěži Fine Art Photography Awards, kde se stal absolutním vítězem dvaceti vyhlašovaných kategorií.
Těším se na každý den a hledám radost v maličkostech
„Svoje fotografie ukazuji nejdřív svojí manželce. I když sama nefotí, stal se z ní fundovaný kritik. Je pro mě andělem a ohromně mě podporuje,“ říká Miloš Nejezchleb, který mluví celkově krásně o svojí rodině. „Táta by byl na mě pyšný a nejvíc mě inspiruje moje maminka.“
Proč se věnuje právě konceptuální fotografii? Opravdu se teď nechce focením živit, i když získal za pouhých 5 let již tolik zahraničních ocenění? Jaká je jeho životní filozofie?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka