Je to krásný, kontaktní. Ale byla jsem potom vždycky jako prase, vzpomíná na své začátky automobilová závodnice Olga Roučková
Do rozhlasu přijela mistryně ČR I Evropy a úspěšná účastnice tří ročníků Rallye Dakar malým závodním autem. „Prší do něj a než tam nakvrdláte jedničku… Je z roku 1984, ale to auto miluju,“ směje se Olga Roučková. Je parkování její silnou stránkou? Čemu se v mládí věnovala? Šla jí atletika? Co rozhodlo o tom, že je z ní dnes profesionální pilotka? Jaký byl první závod? Bála se? Zvládne její maskot, plyšová žirafa, další závody?
Závodit začínala Olga Roučková na čtyřkolce se svým tehdejším přítelem. „Jezdila jsem pořád jako spolujezdec. Skáče to, hopsá to, je to krásný a kontaktní. Ale proč musím být potom vždycky jako prase?“
„To bláto jde totiž i dozadu, takže jsem byla vždycky jako koule bahna. Vůbec to nebylo romantický. Doma měla ta čtyřkolka různé přezdívky, a to bychom museli v rozhlasu vypípat,“ směje se v rozhovoru s Vasilem Fridrichem.
Jezdila jsem na sekačce
Než se stala úspěšnou závodnicí, musela přesvědčit rodiče i sponzory. „Odevšad mě vyhazovali. Cože? Holka? A na čtyřkolce? Co je čtyřkolka?“ parafrázuje. „Neměla jsem ani pořádné náčiní a ve srovnání s kluky jsem jezdila na sekačce.“
V jednom z prvních závodů předjela své soupeře o kolo a ani si toho nevšimla. Jaký je to pocit? „Bála jsem se vždycky do první zatáčky, aby mě kluci nesešrotovali. Takže nejdřív je tam strach, pak adrenalin a pak tomu nechceš věřit.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
