Jaroslav Dušek: Bankám nejde o naše peníze, ale o naši duši. Odevzdáváme jim svoji moc

Připomeňte si první část: Podle indiánského rčení je bílý muž mocný. Tak mocný, že dokáže i onemocnět, říká Jaroslav Dušek

Bankám odevzdáváme svoji duši

Martina: Jaroslave, ty říkáš, že bankám nejde o naše peníze. O co tedy?

To říká ekonom Andreas Klaus. Podle něj nejde bankám o naše úspory, ale o naši duši. Odevzdáváš jim tu svoji moc. Uvěříš tomu, že když si půjčíš peníze, tak budeš mít tu věc.

Jedna banka měla reklamní kampaň, kde půjčku poskytoval čert nebo ďábel. A to je přesně ono. Protože, co ti nabídne čert nebo ďábel v pohádce? On ti nabídne všechno hned. Jenom tu duši za to dáš - až po smrti. Tak si řekneš, po smrti mi to nevadí a krví to podepíšeš. A od té chvíle nemyslíš na nic jiného, víš, žes tu duši dala už teď, nemůžeš ji dát až potom.

Reklamní slogany na banky by měli být postižitelné

Požadovat úrok – jak je psáno v posvátných knihách – je lichva|foto: Fotobanka Pixabay

Slyšel jsem reklamu, že si můžete koupit to, na co nemáte. A o tom je ta hra. Myslím, že by to mělo být postižitelné. Kdyby tady někdo chtěl tvořit nějaký svět bez deprese, tak by musel tohleto rozmetat.

Martina: Ale když jsi podnikatel, živnostník, musíš mít účet v bance a přijmout ty podmínky.

Není to nápadné? Musíš mít účet v bance, kdo to vymyslel? Asi je to kvůli pořádku:).

Andeas Klaus mluví o tom, že banka, když vyhlásí bankrot, má právo na okamžité splacení úvěru. A když nemáš ty peníze, tak ti zabaví majetek. O tom se při prodeji hypotéky či úvěru samozřejmě mlčí.

Martina: Co s tím můžeme dělat? Zní to jako politické rozhodnutí.

Můžeš udělat to, že prostě provozuješ činnost, na kterou máš, a nebo si půjčíš od kamarádů. Nebo půjdeš do etické banky. Třeba v Německu jsou. Nepůjčují na úroky. Protože požadovat úrok – jak je psáno v posvátných knihách – je lichva.

Martina: Existuje u nás taková etická banka?

Myslím, že Karel Janeček má takovou etickou banku, kde půjčuje na vybrané projety, které jsou potřebné, asi za 0,9 %.

Martina: A ty se nebojíš, že kdyby stát přestal fungovat, ten stát, který zajišťuje zdravotní péči a dává určitá pravidla, že by nastala anarchie a spousta lidí by tím sítem propadla?

To je ten oblíbený argument. Je to argument založený na strachu. Já myslím, že by se tolik nestalo. Že by nám prospělo, kdyby existovaly takové malé samosprávy.

Vždyť kolik ministrů je obžalovaných? S kolika probíhá řízení za podezřelé transakce? Ty lidi dostali krátkodobou moc a snaží se ji využít. Možná je tam pár lidí, kteří se snaží něco dělat, ale jde o to, jestli v tom zmateným systému, kde se neustále vytváří nové vyhlášky, něco zmohou.

Stačí se podívat na ten nový občansky zákoník, každý advokát ti řekne, že je to nepovedené a už se čeká na novelu. Od revoluce se dělá zdravotní a školská reforma. Ti politici nejsou schopni to udělat.

Každý advokát řekne, že občanský zákonník je nepovedený a už se čeká na novelu|foto: Tomáš Adamec

Vždyť z jedněch voleb vzejde jak parlament, tak vláda. Zákonodárný sbor a výkonná moc. Jestliže z jedněch voleb vyjde stejná parta, která má tu moc tohle dělat, tedy vytvářet si zákony, aby mohla vládnout tak, jak potřebuje, tak to není nějak v pořádku. Pak ten systém má někde problém.

Zvýšení spotřební daně za pohonné hmoty ilustruje, jak jsou mocní mimo. Zdravý rozum by asi předem tušil, že dojde místo zisku k propadu

Martina: Ty se tomu směješ, ale jsi součástí toho systému. Jak to zvládáš? Cítíš se vydělený?

Ne, já si myslím, že oni jsou mimo. Já si myslím, že když někdo prohlásí, že do státního rozpočtu získá více peněz tím, že zdraží plomby - vynásobí počet lidí tou přirážkou, tak si myslím, že je naivní a legrační a že je mimo.

Myslím, že nejlepší opatření bylo zvýšení spotřební daně za pohonné hmoty, ze kterého se spočítalo, kolik jako získáme do rozpočtu. Akorát ty řidiči těch kamionu pak projížděli naší zemí a brali tu naftu za hranicemi, takže tady byl z těch příjmů ohromný propad.

Což by zdravý rozum asi předem tušil. Ale matematicky omezený mozek, který umí jen počítat cifry na počítadle a násobit nějaká čísla, tak je pak překvapený. Myslím, že je ten život pestřejší a barevnější.

Můžeme ovlivnit úplně všechno, jen se musíme dívat dovnitř

Martina: Psycholog Cyril Höschl řekl, že do jeho ordinace mnohem více přicházejí lidé, kteří mají obrovskou zodpovědnost, ale jen malou možnost ty skutečnosti ovlivnit. Je to tak? Nebo je to jen náš pocit?

Je to pořád o tom samém. Když se soustředíme na ten vnější svět jako na ten jediný existující, tak nabudeme dojmu, že nemůžeme nic změnit. V momentě, kdy se otočíme jedním okem dovnitř a díváme se do vnitřního světa, uvědomíme si, že ovlivňujeme úplně všechno.

Naše technologické mozky jsou úžasné, máme robotickou ruku, umíme vytvořit raketoplán, jadernou elektrárnu, mobil chytřejší než my, jen nám nejde být maminka, tatínek, dcera, syn a partner.

Svým vnímáním, svojí interpretací. Způsobem, kterým do toho prostoru vstupujeme. Zda do něj vstupujeme s nějakou nabídkou nebo jen poptávkou.

Staré paradigma říká: Co z toho prostoru budu umět vytěžit, kde vydělám peníze? A to nové říká, s jakou nabídkou přicházím, co nabízím jako dar? Jestliže jsme unikátní bytosti, pak patrně máme unikátní dar. Pak je naším úkolem tento dar rozvinout a tomu prostoru ho poskytnout.

Jeshua říká: Naším úkolem je rozkvést.

Martina: Jak zjistím, co je můj dar? Třeba se teď mnoho posluchačů cítí vyždímaných. Mají pocit, že všechno už odevzdali rodině, systému.

Svůj dar poznáš podle toho, že to je to, co opravdu miluješ.

Aramejsky milujte své nepřátele, znamená: vidíte- li, že někdo vypadne ze společného rytmu, tak s ním sjednoťte svůj krok a společným pohybem ho uvádějte zpátky. Toto čiňte tajně, protože jedině takové konání je láskou.

Martina: Často dnes slýcháme, že problémem společnosti je, že nemáme víru. Je možné naučit se mít víru? Nebo je to dar?

Já nevím, ono se to vždycky zvrtne k nějakým náboženským systémům, a to je krok stranou do nějaké manipulace, do ovládání. Nemyslím si, že víra je víra v nějaké učení, nějaké věty v nějaké postuláty.

Bible|foto: Fotobanka Pixabay

Já si myslím, že to, co rozvíjíme je právě komunikace toho vnitřního prostoru s tím vnějším. Nemyslím si, že se máme soustředit na to, co je nad námi, když zapomeneme se soustředit na to, co je uvnitř.

Jakmile odpoutáme svoji pozornost byť k tomu nejvyššímu a zapomeneme, že my jsme toho součástí, tak jsme svedeni do nějaké manipulace, do nějaké závislosti.

Protože víra se týká nějakých vět nějakých učení, tak skoro vždycky je zajímavý, že ty překlady těch původních textů se dělají pouze jako interpretace toho původního textu. Ty staré jazyky byly mnohoznačné.

Vyjadřovali se úplně jiným způsobem, než se vyjadřujeme dnes. Vlastně původně ty staré posvátné texty byly spíš určeny k vnitřní meditaci k rozjímání nad tou knihou. Ne, že se to někdo naučil zpaměti a pak to opakoval. Ale spíš pěstoval vědomí sebe sama. Harmonizoval sebe sama v kontaktu s tím kódem, který byl uložen do těch vrstevnatých textů.

Kdy aramejsky, hebrejsky ta slova původně mají mnoho významů. Spojení těch slov mají vrstevnatá sdělení, jdou od osobní úrovně až do galaktického rozměru. To slovo znamená třeba duch, ale taky dech nebo ovzduší. Znamená atmosféru i duši.

Jinak si myslím, že spíš jde o to, rozvíjet to vědomí, než tu víru. Vědomí sahající právě od toho nejsubtilnějšího vnitřního bodu každé existence k tomu společnému prostoru. Co by tam hledala nějaká víra?

To jsou úplně jiné jazykové systémy. Ty překlady jsou kolikrát v protimluvu k tomu původnímu textu. O tom nádherně píše Neil Douglas-Klotz, česky vyšlo Aramejsky otčenáš, Skryté evangelium, Mediatce o genezi.

A tam on popisuje, jak došlo k uchýlení od původního textu. Jak došlo k zmateným interpretacím, které nesouvisí s tím původním textem. Takže pakliže bychom hovořili o víře v tomto smyslu, museli bychom studovat ty původní jazyky, abychom mohli o něco opřít svou víru.

Záznamy pořadu najdete v iRadiu.