Jana Jaklová Dytrtová: Víno a tučné sýry? Francouzský paradox naznačuje, že zdraví není o odříkání

22. duben 2026

„Cesta ke zdraví je v rovnováze,“ říká docentka Jana Jaklová Dytrtová. V rozhovoru s Adélou Gondíkovou popisuje, jak tělo reaguje na stres a dietní režimy a proč někdy i dobře míněné snahy o zdravý životní styl vedou k opačnému efektu. Co všechno o nás prozradí naše tělo? A jak se do zdraví promítá pohyb, spánek a hormonální změny?

Mezi nejnebezpečnější mýty o zdraví patří podle Jany Jaklové Dytrtové představa, že k hubnutí stačí méně jíst a více se hýbat. „Je to nebezpečné. Když takto lidé žijí celý život, zadělávají si na problémy se štítnou žlázou. Tělo se přepne do úsporného režimu a začne ukládat tuk v oblasti břicha,“ říká odbornice.

Čtěte také

Velkou roli hraje i stres. Zatímco krátkodobý stres pomáhá zvyšovat výkon a zvládat náročné situace, chronický stres doprovázený zvýšenou hladinou kortizolu vede k únavě, nespavosti, ukládání tuku kolem orgánů i celkové nespokojenosti.

„Na chronický stres se naše tělo adaptuje jen velmi obtížně. Nejlepší obranou je vědomá kompenzace – jít po práci na procházku, pustit si hudbu nebo si napustit vanu. Nejlépe ale funguje pohyb.“

Klíčem ke zdraví je tedy rovnováha – pravidelné a pestré stravování, pohyb, regenerace, ale také klid. „V této souvislosti vždycky ráda zmiňuju francouzský paradox – tedy skutečnost, že Francouzi mají v porovnání s Evropou mnohem nižší výskyt kardiovaskulárních chorob, přestože pijí víno a jedí tučné sýry. Vysvětlení nespočívá v jedné zázračné látce, ale v pomalejším životním rytmu a schopnosti jíst i žít bez spěchu.“

autoři: Adéla Gondíková , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.