Jan Zábrana a Josef Škvorecký: Vražda pro štěstí

Výsledek spolupráce dvou mimořádných českých autorů Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého. Příběh psaný s lehkostí, humorem a důmyslnou zápletkou vyšel v roce 1962, ale je zasazen do období 30. let 20. století.

Ústřední postavou je doktor Jaroslav Pivoňka, soukromé očko v detektivní kanceláři Ostrozrak, který je pověřen vyšetřováním vraždy svého blízkého přítele, šéfredaktora literárního časopisu Osvobozená lyra. Jde o svérázný plátek otiskující pouze díla těch, kdo si za to zaplatí.

V pátrání a odhalování souvislostí Pivoňkovi na způsob doktora Watsona pomáhá jeho milá Boženka. Na rozdíl od vystudovaného filozofa je dívkou prostou, leč přirozeně inteligentní. Svým selským rozumem a ženským instinktem mnohdy přijde na to, co její vzdělaný přítel pomocí logiky a intelektu nedokáže rozluštit.

Krimi i parodie

Román Vražda pro štěstí Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého pro posluchače Dvojky načetl Martin Preiss|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Pátrání po vrahovi vás zavede mezi představitele nejrůznějších společenských vrstev. Od pražské smetánky, bohatých průmyslníků a podnikatelů, přes pseudoliteráty až po hospodské povaleče, zlodějíčky a gangstery.

Kromě linie detektivní je v románu silně zastoupena i rovina parodistická. Mnohé z postav jsou úsměvnými karikaturami. A hlavně zástupci literárních kruhů, oběma autorům tak dobře známých, jsou vykresleni se značnou dávkou ironie.

Škvorecký a Zábrana spáchali žertík

Román protkaný napětím, silnou atmosférou a jazzovými motivy je i kuriózní historkou, jak v někdejším Československu v ohromných nákladech vycházel zakázaný autor. Tou dobou samozřejmě jen s autorským podpisem Jana Zábrany.

Vymýšlení fabule u detektivky se dost podobá vědeckým experimentům. Stanovíte si pracovní tezi, jdete úspěšně podle ní, a najednou: Bum! Dál to nejde. Museli jsme se po každém krachu logiky vrátit na začátek a najít jinou cestu.
Josef Škvorecký o společné práci s Janem Zábranou

Jak se po smrti básníka ukázalo, o tom, že je spoluautorem detektivek Josef Škvorecký nevěděla ani Zábranova žena Marie. Přesvědčila ji až do třetího dílu detektivní série (Vražda v zastoupení) zapracovaná tajenka.

První písmena každé nové kapitoly tvoří latinský nápis Škvorecký et Zábrana fecerunt ioculum, tedy Škvorecký a Zábrana spáchali žertík.

Jan Zábrana|foto:ČTK / PR

Oba autoři prý společně vymýšleli děj, zápletku, řešení a vyrobili si k tomu detailní osnovu. Škvorecký poté text sepsal, Zábrana ho redigoval a zároveň přidával i různé básně, jejichž témata byla součástí příběhu.

Kdo byl Jan Zábrana?

Básník, prozaik a překladatel Jan Zábrana měl pro žánr detektivky slabost. Překládal Agathu Christie, sira Arthura Conana Doyla či Eda McBaina, sestavil antologii z anglické a americké detektivní povídky pod názvem 15 pátračů.

S Josefem Škvoreckým napsal tři detektivní příběhy, které se odehrávají v prvorepublikovém Československu – Vražda pro štěstí (1962), Vražda se zárukou (1964) a Vražda v zastoupení (1967).

I v dalších dílech detektivní trilogie se setkáváme s  odkazy na společenské a politické poměry Československa 30. let 20. století a období protektorátu, vykreslené s nadsázkou a humorem.

V roce 2000 se všechny tři příběhy dočkaly televizního zpracování v podobě šestidílného seriálu Případy detektivní kanceláře Ostrozrak. V režii Karla Smyczka se v hlavních rolích představili Ondřej Vetchý a Barbora Srncová.