Jan Vlasák: Nakonec jsem byl rád, že jsem neemigroval

„Upoutalo mě všechno – kostýmy, herci, masky, světla,“ vzpomíná Jan Vlasák na ochotnický spolek, který působil na Čáslavsku během 50. let. „Tehdy byly ochotnické spolky v módě,“ dodává s tím, že jeho velkým snem byla role Cyrana z Bergeracu.

Když pak tuto roli po letech dostal, pocítil prý zvláštní závrať z odpovědnosti. „Nervozita se projevila v generálních zkouškách, které se konaly asi týden před premiérou. Trémou jsem ztratil hlas,“ popisuje.

Čtěte také

V roce 1968 měl stálé divadelní angažmá, ale přemýšlel o emigraci. „Měli jsme s manželkou děti a uvažovali jsme, že bychom odešli,“ nastiňuje Jan Vlasák. K tomu však nikdy nedošlo. „Mám rád českou krajinu a prostředí. Neuměl jsem žádný cizí jazyk, a tak jsem měl strach,“ přiznává. Svého rozhodnutí prý nikdy nelitoval. „Člověk se vždycky musí rozhodnou. Nemůžete mít všechno,“ konstatuje.

Chodí se do divadla dívat na své herecké kolegy? Proč má radši režiséry, kteří dokážou navodit vlídnou atmosféru? Jak se mu hraje v televizních seriálech? A proč se podle něj herectví nedá naučit? Poslechněte si audio záznam rozhovoru a dozvíte se odpovědi Jana Vlasáka.

Záznam celého rozhovoru s Janem Vlasákem a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.